Měla ještě 2 mladší sestřičky, 15letou Dagmar a 10letou Vendulu. Já jim často suplovala mámu. Doma jsem připravila pohoštění i dárečky pro její 2 syny. 10letého Jana a 5letého Jiříka. Večer se vydařil. Kluci měli radost z dárečků. S Janou jsme se usadily u láhvinky červeného vína a vzpomínaly. Jan se nabídl, že vynese koš do popelnice, ale vzápětí byl zpátky. „Mami, teto, v popelnici je něco živého.“
S Janou jsme si vzaly baterky a šly jsme se podívat. V popelnici pod papíry se opravdu něco schovávalo. Bylo to malé a tichounce to pištělo. Pod kupou papíru na nás vykoukla dvě tmavá očka. Shýbla jsem se a odkryla malého černého pejska. Byl černý jak čert a hrozně se třásl zimou. Vůbec se nebránil, když jsme ho odnášely domů. Byl to knírač a já pochybovala, že přežije. Kašlal, nechtěl nic žrát, uhýbal před rukou a stále kňučel. Děti byly nadšené, hlavně Jeník, který opakoval, že to on je našel a tím pádem i zachránil. Uvařila jsem heřmánkový čaj a vlažný jsem mu ho násilím dávala do tlamičky. Zabalila jsem ho do deky, uložila do košíku a dala do ložnice k naší posteli.
Ráno, ještě za tmy, se psík s tichým kňučením dožadoval své potřeby. Postavila jsem ho do sněhu a očekávala, že uteče. Ale pejsek se na mě podíval, poodešel stranou, udělal loužičku a vrátil se. Postavil se na zadní nožky a chtěl, abych ho vzala do náruče. Pochopila jsem, že ho asi někdo vyhodil jako nechtěný dárek. Děti mu daly jméno Max. Byl to divoch, ale poslouchal na slovo. Všichni jsme si ho zamilovali. Kluci si ho nemohli vzít s sebou, bydleli v bytovce. Tak „čertík“ zůstal u mě a oni skoro každý týden jezdili 30 km za mnou, ale hlavně za Maxem. Žil se mnou dlouhá léta a dělal nám všem radost. Problém nastal, až když jsem musela opustit podnikový byt a stěhovala se do garsonky. Dcera problém vyřešila tím, že si ho vzali k sobě. Bydlí na vsi. Zeť mu udělal krásnou boudu. Dožil se krásných 17 let. Stále na něho vzpomínáme...
Filipi - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz