Prezidenti a vyjednávači na Prima ZOOM

Prima ZOOM přináší fascinující podívanou:

24. 8. 20.00 Prezidenti ve válce (Výzva k chrabrosti)

24. 8. Výzva k chrabrosti

Dwight D. Eisenhower, John F. Kennedy, Lyndon B. Johnson, Richard Nixon, Gerald Ford, Jimmy Carter, Ronald Reagan a George W. Bush. To je osm amerických prezidentů, významných mužů dějin, kteří sloužili ve druhé světové válce a stali se vrchními veliteli amerických ozbrojených sil. Dva historické celovečerní filmy Prezidenti ve válce vypráví příběh o tom, jak je změnily a poznamenaly jejich válečné zážitky. A také o tom, jak vyšly z tohoto konfliktu jako vůdčí osobnosti a jak válečná vřava ovlivnila rozhodnutí, která dělali, když se nakonec dostali až do Bílého domu.

25. 8. Olympijské hry v Mnichově

V roce 1972, uprostřed studené války, se v Mnichově konaly olympijské hry za účasti 7000 sportovců a 2000 televizních štábů. NSR se chtěla prezentovat jako mírumilovná země v kontrastu s rokem 1936, kdy hitlerovské Německo hostilo poslední olympiádu. Účastníci, včetně čtrnáctičlenné sportovní delegace z Izraele, bydleli v olympijské vesničce, kam nesměli vstoupit policisté v uniformách a se zbraněmi.

5. října po čtvrté hodině ranní přepadla osmičlenná skupina palestinských teroristů z organizace Černé září bungalov, v němž bydleli izraelští sportovci. Pár z nich se podařilo uniknout, dva byli zastřeleni a devět jich bylo zajato jako rukojmí. Kolem budovy byly vytvořeny bezpečnostní zóna a krizový štáb, jehož členy byli i šéf mnichovské policie Schreiber a ministr vnitra Genscher. Teroristé v prohlášení požadovali osvobození 236 příslušníků palestinské opozice uvězněných v Izraeli. Ultimátum si stanovili na devátou hodinu, potom měli v úmyslu popravit rukojmí. Prohlášení bylo rozdáváno všem médiím, cílem teroristů bylo obrátit pozornost světa k palestinskému problému. Němci navázali spojení s izraelskou premiérkou Goldou Meierovou. Tenkrát ještě neexistovaly týmy vyjednávačů a chyběla taktická organizace.

Museli získat čas. Vyjednávali s teroristy a podařilo se jim několikrát prodloužit ultimátum. Meierová však odmítla vyjednávat. Byl dohodnut útok na budovu a na střechu se přesunuli obyčejní policisté, zásahová jednotka neexistovala. Krizový štáb si neuvědomil, že teroristé uvidí akci na televizních obrazovkách v přímém přenosu. Policisté se museli stáhnout. Pozdě odpoledne šéf Palestinců požádal o letadlo, které by je spolu s rukojmími dopravilo do Egypta. Potvrdil tak, že pro svou věc nechtějí zemřít, ale jen získat pozornost médií. Němci nastražili past. K letadlu přistavenému na vojenské základně měly teroristy a rukojmí dopravit vrtulníky. Vyjednávači měli možnost ověřit si, jak jsou na tom rukojmí.

Spatřili však jen pět Palestinců a na základnu odveleli jen pět elitních odstřelovačů. V Boeingu 727 bylo připraveno 16 policistů převlečených za posádku. Teprve při nástupu Němci zjistili, že teroristů je osm, ale nepředali tuto informaci odstřelovačům. Letadlo mělo natankováno a teroristé měli granáty. Policisté v letadle si uvědomili riziko výbuchu a z letadla odešli. Dva teroristé si po příjezdu letadlo prošli. Když zjistili, že je prázdné, vrátili se k vrtulníkům, v nichž seděli připoutaní rukojmí. Pak se rozpoutala střelba. Mezi odstřelovači neexistovala koordinace. Teroristé zničili reflektory a nikdo nevěděl, na koho střílí. Přestřelka trvala dvě a půl hodiny. Když na letiště dorazily obrněné vozy, Palestinci hodili na jeden vrtulník granát a vrtulník vybuchl. V druhém popravili všechny rukojmí. Celkem bylo zabito pět teroristů a tři policie zadržela. První zprávy z místa však hovořily o úspěšném osvobození rukojmích.

Teprve pozdější, oficiální prohlášení uvedlo vše na pravou míru. I přes tragédii olympiáda pokračovala, země chtěla ukázat, že se teroristy nenechá ovlivnit. Pro Izrael to znamenalo začátek operace Boží hněv a pronásledování teroristů, které trvalo dvacet let. Tragédie v Mnichově ovlivnila tajné služby po celém světě. Začaly zakládat moderní protiteroristické jednotky a formovalo se povolání krizových vyjednávačů.

V roce 1993 se v sídle náboženské komunity davidiánů u texaského Waca uzavřel se 120 svými následovníky duchovní vůdce David Koresh. Skupina byla podezřelá z ilegálního držení zbraní. Když byla z farmy Mt. Carmel 28. února slyšet střelba, dostavili se agenti Federální agentury pro potírání obchodu se zbraněmi (ATF) s příkazem k domovní prohlídce. Cílem bylo zabavení zbraní a zatčení Koreshe. Vypukla přestřelka, během níž zahynuli čtyři agenti ATF a šest davidiánů. Koresh byl postřelen, ale po jeho žádosti se agenti ATF stáhli. Třiatřicetiletý Koresh měl oblibu ve střelných zbraních a hlásal konec světa.

Čelil obvinění z týrání dětí a ze sexuálního zneužívání. Byl otcem mnoha dětí a jako jediný mohl mít v komunitě sexuální styky se ženami. Byl to psychopat s paranoidními tendencemi a silným egem. Do operace nastoupila FBI s vyjednávači. Vyjednávání probíhalo ve vzájemné důvěře a za tři dny se podařilo dostat ven dvacet lidí. Další členové komunity však už nevyšli. Kolem celé operace se strhla mediální smršť a svět vše sledoval v přímém přenosu. Po patnácti dnech se rozhodlo o silovém řešení situace. K Mt. Carmel přijela obrněná vozidla spolu s protiteroristickou jednotkou. Zpočátku FBI chtěla zapůsobit psychologicky, vypínala v objektu elektřinu, později použila nasvícení oken reflektory a vydávání rušivých zvuků v noci. Z farmy však nikdo nevyšel. Byl odvolán hlavní vyjednávač, který si získal Koreshovu důvěru. Koresh se prohlásil za Krista a po 40 dnech vyjednávání prohlásil, že čas vypršel.

FBI se obávala hromadné sebevraždy. Uvnitř zůstávalo 85 osob. Po 51 dnech vyjednávání byly povolány tanky a proti komunitě byl použit slzný plyn. Jedno z obrněných vozidel prorazilo zeď farmy. Na farmě vypukl požár, který založili davidiáni. Z farmy vyšlo dalších osm lidí a vojákům se podařilo vytáhnout jednu ženu. Budova se zřítila a v troskách zahynulo 76 lidí, z toho 20 dětí. David Koresh byl nalezen s kulkou v hlavě, spáchal sebevraždu. V sutinách se nacházely automatické zbraně a 400 000 kusů munice. Po nezdaru této operace FBI změnila metody řízení v krizových situacích.

Dne 13. května 1993 vnikl do mateřské školky v Neuilly na předměstí Paříže neznámý maskovaný muž s výbušninami a uzavřel se v jedné třídě s 21 tříletými až čtyřletými dětmi a jejich učitelkou. Na místo se dostavila elitní zásahová jednotka RAID, odstřelovači a vyjednávači. Muž předal policii prohlášení, v němž žádá o výkupné 100 milionů franků, které musí být doručeno do odpoledních hodin. Podepisuje se jako Human Bomb. Muž drží ruku na detonátoru a jediným řešením je navázat s ním kontakt. Únosce nechá vejít do školky vyjednávače RAID. Žádá o přístup k rozhlasu a televizi, aby věděl, jak informují.

Výměnou propustí deset dětí. S únoscem se také setkává otec jednoho ze zadržovaných dětí a muž ho nechá odejít i s dítětem. Do školky přijíždí starosta Neuilly a ministr financí Nicolas Sarkozy. Přiveze část peněz, ale výšku výkupného zpochybní. Svým jednáním docílí toho, že jsou osvobozeny další dvě děti. Únosce chce ve školce přítomnost lékařky, která by se věnovala dětem. Je jasné, že vysoké výkupné je pouhou záminkou. Profilovači dospějí k závěru, že muž je narcistní jedinec, který chce pozornost veřejnosti. Muž se přizná k autorství výbuchu, ke kterému došlo před pěti dny na jistém parkovišti. Podle expertů jde o takzvanou zprostředkovanou sebevraždu, muž se chce zabít, ale nechce to udělat sám.

Únosce dostane celkem 5 milionů franků a vyjednáváním se podaří osvobodit další děti. Ve školce jich zůstává šest. O 24 hodin později už muž nechce vyjednávat, je unavený, podrážděný a začíná trpět halucinacemi. Prokurátor mu nabízí bezpečný odchod ze školky, ale únosce má strach, že ho venku zastřelí. Chce opustit školku s jedním dítětem a jeho rodiči, ale odmítne odložit výbušninu. Po 48 hodinách je proto připraven plán zásahu.

Human Bomb dostane do kávy prostředek na spaní. Když usne, jedna skupina příslušníků RAIDu vyvede děti a druhá muže zastřelí. Původně měla muže jen jistit, ale hluk v místnosti by ho mohl vzbudit a Human Bomb by mohl okamžitě aktivovat detonátor. Muž se jmenoval Eric Schmitt, byl bezproblémový, ale dostal se do finanční tísně. Schmitt zinscenoval i okolnosti své smrti. Do poznámkového bloku napsal jeden z posledních vzkazů: Jsem mrtvý, muselo to tak být, byl jsem připraven.

Dne 26. prosince 1994 přistálo na letišti Marignane u Marseille unesené letadlo společnosti Air France letu z Alžíru do Paříže. Na palubě bylo 173 pasažérů, dvanáct členů posádky a čtyři ozbrojení islámští teroristé. Únos začal před 40 hodinami na letišti v Alžírsku. Alžírská vláda zprvu nedovolila letadlu odletět a teroristé na protest zastřelili tři pasažéry. Letiště Marignane bylo výhodné, protože leželo mimo město a mělo místo pro unesené letadlo stranou od běžné plochy přistávání. Zásahová jednotka GIGN již byla na místě. Jedna skupina jejích členů se rozmístila kolem daného místa, druhá byla na řídicí věži a třetí v hangáru. V plánu bylo vyjednávání, jehož cílem bylo osvobození rukojmích a kapitulace teroristů.

Vyjednávání s atentátníky řídícími se náboženskou ideologií je vysoce rizikové. Skupina islamistů zvolila za svého prostředníka kapitána letadla, ale později, když se napětí zvýšilo, komunikoval s francouzskými vyjednávači sám vůdce teroristické skupiny. Žádal vyprázdnění toalet, vodu, potraviny a doplnění paliva. Francie za to žádá osvobození rukojmích. Množství paliva, o které žádají teroristé, je mnohem vyšší, než je zapotřebí na dolet do Paříže. Vyjednávači dojdou k závěru, že islámští fundamentalisté chtějí nechat letadlo zřítit na Paříž. Krizový štáb se snaží vyjednávání protahovat, letadlo nesmí opustit Marseille. Policejní prefekt Marseille chce vědět, zda teroristé v Paříži rukojmí propustí.

Kapitán letadla tlumočí, že teroristé chtějí v Paříži uspořádat tiskovou konferenci. Podle prefekta je možná i v Marseille, protože se sem sjeli zástupci světových médií. Nervózní a podrážděný vůdce teroristů sice propustí z letadla dvě starší osoby, ale pak vyhlásí ultimátum, do hodiny a půl chtějí palivo, jinak nechají letadlo vybuchnout. Teroristé donutí kapitána přesunout letadlo proti řídicí věži. Na palubě začnou recitovat verše smrti z koránu. Kapitán potvrdí, že už nechtějí žádný dialog. O něco později teroristé začnou pálit z kokpitu na řídicí věž a ze dveří letadla ostřelují vedle stojící stroj. GIGN jde do útoku.

Třicet mužů vnikne do letadla. Teroristé jsou v kokpitu. Začne přestřelka a jsou slyšet výbuchy. Kopilot vyskočí oknem z kokpitu. Střelba trvá 17 minut a dojde k 1500 výstřelům. Pomocí skluzavek jsou cestující evakuováni z letadla. Členové GIGN teroristy zastřelí. Mezi členy zásahové jednotky a rukojmími jsou zranění, ale všichni jsou živí. Únos letadla Air France v roce 1994 byl začátkem nové formy terorismu. O sedm let později, 11. září. 2001, udeří teroristé v letadlech na samé srdce USA.

Více než 800 diváků sleduje večer 23. října 2002 v Divadelním centru na moskevské Dubrovce muzikál Nord-Ost, když do sálu vtrhne komando zakuklených čečenských teroristů se zbraněmi a výbušninami. Jeho velitel Movsar Barajev v prohlášení požaduje odchod Ruska z Čečny a její nezávislost. Ruské tajné služby (FSB) chtějí rychle zasáhnout, zóna je uzavřena a na místo přijedou agenti, vojáci a elitní střelci. U divadla je už přítomna i zásahová jednotka. Krizový štáb pod vedením zástupce ředitele FSB Vladimíra Proničeva se usídlí ve vedlejší budově. Během chaosu prvních minut se mnoha lidem podařilo ze sálu uniknout. Ti informují, že teroristé v sále střílejí a vyhrožují vyhozením budovy do povětří. Diváky v sále střeží i takzvané černé vdovy opásané výbušninami.

Aby si vylepšili svůj mediální obraz, Čečenci propustí děti. Ruská vláda v čele s Vladimírem Putinem s teroristy nepřipouští žádné vyjednávání. Přes bezpečnostní bariéru se dostává žena, která na teroristy křičí, aby odešli. Olga Romanova je opilá a Čečenci ji zastřelí. Vyjednávač ztratí s únosci kontakt. V sále roste atmosféra strachu, teroristé uložili do jedné z řad velkou, po domácku vyrobenou bombu. Na druhý den teroristé žádají o setkání s různými politickými a veřejné známými osobnostmi. Po celý den se v divadle střídají příslušníci Červeného kříže a osobnosti. Komando dovolí dopravit dovnitř léky a vodu a propustí dalších 40 rukojmích. Teroristé chtějí, aby jejich rodiny manifestovaly na Rudém náměstí.

Cílem je přitáhnout pozornost všech k Čečně a vyvinout tlak na Rusko. Krizový štáb vypracuje plán na použití silně působícího plynu, derivátu fentanylu, který má být vpuštěn do sálu větracími šachtami. Měl by všechny uspat a jednotka by mohla provést osvobozovací operaci. Krize v sále roste, jeden z mladých diváků se vrhá k bombě a teroristé na něj střílejí. Smrtelně však zraní diváka sedícího vedle. 26. října Barajev opustí sál, aby se podíval ve vedlejší místnosti na video. Po 58 hodinách od začátku konfliktu je plyn vpumpován dovnitř, lidé se dusí a omdlévají. Do budovy vnikne 200 agentů a zastřelí Barajeva s jeho ochrankou.

Další teroristé, včetně černých vdov v bezvědomí, jsou bez skrupulí popraveni. Evakuace a záchrana rukojmích však nebyla absolutně připravená. Z 800 diváků zemřelo 129, podle úřadů plyn nebyl smrtelný a jejich smrt byla důsledkem vyčerpání a dehydratace. Operace byla technicky neúspěšná, ale Rusko vyslalo k Čečencům politicky důrazný vzkaz. Všichni experti se však shodují, že zahájení dialogu by umožnilo méně krvavé vyústění akce.