Když jsem musela po letech opustit podnikový byt, šla jsem do podnájmu. Veškerý nábytek i zařízení jsem rozdala nebo vyhodila. Půjčku jsem nedostala, jelikož jsem v té době podnikala. Pomohly mně dcery a já si zakoupila novou garsonku. Splácela jsem ji přes 10 let. Nerada na toto období vzpomínám. Věřte, že často jsem se musela rozhodovat, zda koupit jar nebo toaletní papír... V nejtěžších časech mně pomáhaly dcery, ale i kamarádky. A tak jednou mi na moje narozeniny přinesla kamarádka dvě látková prostěradla. Od dcer jsem dostala froté prostěradla, tak látkové putovaly do skříně v zapomnění.

Vnuk mně na návštěvu přivedl svou kamarádku. „Dejte mi to, já vám to doma nastavím,“ říká mně Denisa. „Co za to,“ ptám se jí. „Nic,“ dostávám odpověď. Nikdy jsem nechtěla nic zadarmo. Dobrá, koupím jí ovoce pro malou dceru. Je samoživitelka, určitě nemá peněz navíc. Když už to trvá delší dobu, rozhodnu se ji vyhledat. „Já vám to večer donesu,“ dostávám od ní odpověď. Jeden večer, druhý večer... Najednou je těch večerů 90.
Znovu jdu za ní. Konečně se dozvoním. „Počkejte, já vám je nesu dolů,“ říká mi Denisa. „Ukaž, jak to dopadlo?“ Vytahuje prostěradla z igelitové tašky. Co to je? Prostěradla nemají konce. Když už jsou konečně venku, pokoušejí se o mě mrákoty. „Co to je, Deniso?“ ptám se.
Ona totiž místo nastavení sešila obě prostěradla dohromady. Teď mám doma 1 prostěradlo 4 m dlouhé a 1,60 m široké. Děvčata, připojuji foto (spousta jste mně asi nevěřila) a opět se tomu zasmějte. Já už se tomu také směju...
Filipi - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz