Jednou jsme měli ve škole sportovní den a pak jsme šli na kolotoče. Jak jsem se dostala na zástavku autobusu, už jsem nevěděla. Probudila jsem se až v nemocnici, kde jsem se dozvěděla smutnou diagnózu - epilepsie. Lékaři mi zakázali sport, nemohla jsem skoro nic dělat sama, rodiče mě museli pořád kontrolovat. Byla jsem vyděšená, navíc po lécích unavená. Uzavřela jsem se do sebe. I když jsem poctivě užívala antiepileptika, záchvaty nepřestaly. Byla jsem v prváku na strojní průmyslovce. Teď to byl ale problém. Tehdy jsem málem ze školy musela odejít. Nakonec se za mě přimluvila třídní a povolili mi úlevy. Tajila jsem to, a o mé nemoci kromě učitelů a rodiny nikdo nevěděl. Byla jsem bez kamarádek a přátel. Většina mě považovala za blázna. Nemohla jsem chodit na diskotéky, sportovat, pít alkohol, zkrátka se bavit. Byla jsem sama, jen s mámou za zády. Dnes vím, že se o mě bála.
Když jsem odmaturovala, nemohla jsem najít práci. Školní doktorka mi řekla, že si mám zažádat o důchod. Podlomila se mi kolena. Po čase jsem se dozvěděla, že v botanické zahradě hledají zahradníka. Zašla jsem přímo za ředitelem a vše o sobě a své nemoci mu řekla. A stal se zázrak, on mě přijal.
Ve 20 letech jsem se seznámila s Lukášem a po 2leté známosti byla svatba.
Jenže záchvaty byly většinou při líbání nebo milování. Poznala jsem, že mu to vadí, ale vyhovovalo mu to. Nechodil do práce, já i moje rodina jsme ho živili. Neuroložka mě poslala na různá vyšetření, kde zjistili, že operací mozku by mě bylo možné epilepsie zbavit. Lékaři mi vyjmenovali všechna možná rizika jako je ochrnutí ap. Asi týden jsem prožívala stres. Jít do toho nebo ne? Nakonec jsem se rozhodla pro operaci, která trvala přes 8 hod. Po operaci mě šíleně bolela hlava i motala se mi. Po třech týdnech mě propustili do domácího léčení a tři měsíce nato jsem se vrátila do práce. Rozvedla jsem se, a u kamarádky na farmě, kam jsem jí jela vypomáhat, jsem se seznámila s jejím bratrem. Byla to láska na první pohled. Nastěhovala jsem se k němu a asi po roce jsme začali mluvit o dítěti. Po poradě s lékaři jsem otěhotněla a narodil se mi krásný syn.
A to je konec.
Já jenom přidám, že tak veselou a šťastnou ženu jsem dlouho neviděla...
Filipi - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz