Zdá se to neuvěřitelné, ale pomalu je tu ten vánoční čas. Z obchodů v posledním týdnu říjnovém, než stačilo opadat listí ze stromů, už koukají a lákají nás kolekce.

Mikulíci tam jsou též. Ani čerti nezůstávají pozadu. Vše láká - kup si, jen si kup! Odoláváme. Vždyť nemáme ještě ani sklizenou úrodu ze zahrad, jablka stále zrají na stromech. Kaštany neopadaly a hubky vesele zrají. Jen obchodníci jako by to nevěděli. Vystavují vesele dál. Pak vysvětlete dětem, že Ježíšek ještě nebude. Času je dost. Nechápou, aspoň ty malé. Ani televize nezůstává pozadu a při bedlivém pročítání programu narazíte klidně i o  letních prázdninách na film s titulkem Santa Klaus. Nic neobvyklého. Dnešní doba je uspěchaná a poezie nejkrásnějšího období se pomalu vytrácí. Za chvilku nebude ani poznat, kdy jaký svátek je. Tady se přímo nabízí myšlenka: "Člověče, postůj, kam spěcháš?"

Doopravdy toto chceme? Vzpomínám strašně ráda na dobu, kdy jsem byla malá a vánoční čas začínal v prosinci. Pravda, nebylo vše jako teď, kdy dostanete celoročně, co si jen můžete přát... Jen radost se nějak vytratila. Co budou vyprávět naše děti svým dětem. Možná - šel jsem do obchodu koupil kolekci, pečivo, obaleného kapra i salát, kdy jsem chtěl. Žádný problém. Tak nezlob, nebo nedostaneš nic a kdo asi tak přijde, Ježíšek či Santa Klaus? Inu nemusíme přeci přebírat vše, co se ze světa nabízí, proč taky!

Zůstaňme  Čechy a zkusme pozastavit čas, kdy se těšíme z jiskřiček v  očích našich nejbližších při rozbalování dárků, pojídání vlastnoručně upečeného cukroví, vánočky i provoněný byt purpurou či  jehličím. Nespěchejme.