Je čas, kdy človíček houbařský pookřeje, očička se rozsvítí, nožky nás ženou do lesa. Ano, je doba, kdy matička naše vydává své poklady. Hubky krásné rostou, že jsou, poznáte dle lidiček v gumácích, s košíčkem a hrdým výrazem, když se zadaří. To pak malé leží dole a výstavní nahoře, všem na obdiv, jaký jsem šikula. Kolemjdoucí pak mlsně slintají, přejí si taky takový poklad mít. Já mám jednu velkou výhodu. Pomocníčka. A jakého!

Můj pejsek Jogíneček, byl asi v minulém životě vášnivý houbař, jak jinak si vysvětlit jeho vášeň. Když spatří krasavici hubku baštivou, hned si vedle lehne a čeká, až ji seberu. Nejedlé ho nevzrušují.

Dalo to ale práci, naučit ho, aby ji pacinkou nepohlavkoval, ale čekal, až se dofuním. Netušila jsem, že má takovou lásku k hubkám, polehával vždy a všude, tak jsem hned nereagovala. Až štěkotem jsem vše pochopila. Pak už byl košík plný jedna dvě.

Ovšem jednu trampotu to mělo, neměl rád, jak neviděl, kde jsem, to pak kňučel, lítal jak splašený, prostě se sám bál. Nebyl nalezenec, ani neměl žádné špatné vzpomínky, zkušenosti, kdepak, byl v naší rodince od 4 měsíců.
Byla to jeho povaha. V lese se prostě bál, park miloval, tam všude viděl. Ovšem svoji vášeň vykonával i tam. A jaké měl úlovky. Až pejskařům bylo divné, kolik toho máme. A jaké kusy, někdy i přímo výstavní. Jednou ho uviděla paní, jak leží u hubky, chtěla si ji vzít, on ale začal vrčet, cenit zoubky, nedal! Sama se divila, co to je? Kdyby tam měl buřta, pochopila by, ale toto? Vše jsem jí řekla, pokývala hlavou a šla naším směrem, přesvědčila se, že je to pravda. Od té doby ráda s námi chodila, stačilo říct, co budeme vařit a hned, když rostly, nebyl problém nějakou na polívku či omáčku najít. Jen si nemyslete, že jí dával něco zadarmo, kdepak, měnil za piškoty. Ty miloval.  Ano, píšu v minulém čase. Jak jistě víte z jiného příběhu, Jogíneček už rok je v nebíčku. Podle toho také mám úlovky! Ač chodím na stejná místa, nemám. Rostou či nerostou? Nevím. Jogínku, nikdy na Tebe nezapomenu, ne jen kvůli hubkám, ale za to, cos nám všem dal.           
Tvá smutná panička