Příhoda z večerky

Doma jsem zjistil, že mi došlo pár drobností, a tak jsem se pro ně vypravil do večerky. Nechtělo se mi až do velkého marketu. Nemám ho sice daleko, večerku mám ale přímo v domě. Nikdy jsem v ní nebyl, přestože se otevřela už asi před třemi lety. Mám pocit, že je škoda dávat peníze za něco, co je v supermarketu mnohem levnější. Proč si proto nezajít tam? Nyní jsem ale potřeboval drobnosti v korunových hodnotách, a tak jsem tu naši večerku přece jenom navštívil.

V první chvíli mě překvapilo, že je uvnitř dost lidí. No, dost. Na večerku se mi pět zákazníků v jednu chvíli zdálo mnoho. Večerka byla dobře zásobena. Ceny ale nebyly tak nízké, jako ve velkém obchodě. To jsem ale čekal. Lidé zde nenakupovali jako já jen to, co jim nejspíš náhodně scházelo. Lidé přede mnou kupovali normální velký snad týdenní nákup. Mezi zbožím převažoval alkohol, především pivo. To, které si kupuji já, zde měli za dvojnásobnou cenu. To bych si raději pěnivý mok odpustil. Ostatní měli ale nejspíš jiný názor, a tak odcházeli s cinkající taškou.

Přede mnou zbyla už jen jedna zákaznice. Byla to starší žena. Požádala milou paní prodavačku o deset rohlíků. Když je dostala, rozhlédla se a požádala o placatku Rumu, který zaplatila zvlášť. Nejspíš pro manžela, napadlo mě. Velmi mě překvapilo, když v okamžiku, kdy jí placatá lahvička přistála v ruce, hbitě odšroubovala víčko a ihned převrátila obsah lahvičky do svého hrdla. Byla to taková rychlost, že leckterý chlap by to nezvládl tak rychle. Paní škytla a vrazila již prázdnou lahvičku prodavačce do ruky. „Ať to nevidí manžel! Vyhoďte ji, prosím.“

„Čím mohu posloužit?“ zeptala se prodavačka poté mě. Já chvilku nevěděl, co odpovědět, a lapal jsem po vzduchu. Tak mě to překvapilo. „No, to je normální. Chodí minimálně jednou týdně,“ řekla prodavačka na adresu ženy, když viděla, jak jsem překvapený. Málem jsem se styděl, když jsem paní prodavačku požádal o jedlou sodu a pytlík soli. Tak malou útratu asi dlouho nezažila. Já byl ale spokojen.

Když jsem vyšel ven, viděl jsem potácející se ženu a jejího muže, který zvědavě nakukoval do tašky. „Fakt jsi nepila?“ ptal se muž. „Copak nevidíš?“ Žena podala muži účet za rohlíky. Možná jsem ten den konečně pochopil, proč také večerky jsou. A dokud muže nenapadne jít do obchůdku společně s ženou, bude se marně divit, kde se ten alkoholový odér z úst jeho ženy bere. A tak sláva večerkám!

svehlava - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete