Příhody z pekařství - grahamková

Chodívá do pekařství, kde prodávám, jeden starý pán. No, většinou přijede na kole. Když prší, usedne do svého malého modrého autíčka a přijede až před krámek autem. Pravidelně si chodí pro grahamové rohlíky. Ale grahamové rohlíky jsou v našem krámku problémem. Obchůdek je v centru města. Koblihy, rohlíky, chléb i koláče se prodávají obvykle v podobném množství, a tak už vím, kolik jich objednávat. Jen grahamové rohlíky nelze odhadnout. Buď jich člověk objedná ze svého pohledu málo, a ještě zůstanou, nebo jich objedná dvakrát i třikrát tolik, a ještě chybí.

Tento pán si ale pro grahamky chodí pravidelně. Ani nevím, jak, ale slovo dalo slovo a já zjistila, že je to vzdálený strýček mé kamarádky. Jo, bylo to vlastně tak, že Jana, má kamarádka, bydlí ve městečku nedaleko toho našeho a on mi jednou vyprávěl, že tam měl cestu. Tak jsem mu řekla, že ve stejném městečku bydlí i má kamarádka. No, a dozvěděla jsem se, že právě ona je jeho příbuznou. A tak si ten pán, aby měl ve své dny své rohlíky, začal grahamové rohlíky objednávat. Není to žádná nadstandardní služba, možnost objednání a odložení pečiva nabízím každému zákazníkovi. Pán služby využil a vždy mi předem přijde říct, na jaký den a kolik rohlíků potřebuje. Já mu je poté odložím a pán má jistotu, že své rohlíky vždy bude mít. Udivuje mě čestnost starých lidí. Když si pán chodíval pro rohlíky bez objednání, brával jich dvacet kousků. Jednou, když jsem se věnovala jiným zákazníkům, mi pak ony rohlíky začal vytahovat ze sáčku a vršit vedle kasy, abych si je přepočítala.

„Ale já vám věřím!“ chtěla jsem ho zarazit.

„Nemůžete vědět, jestli jsem se nespletl,“ říkal pán a dál vršil rohlíky na pult vedle kasy.

„Ušpiní se vám. Takoví lidé, kteří se sami hlásí o přepočítání, nekradou. To byste si pomohl, jedním rohlíkem,“ říkám dál. Ale pán vršil rohlíky a hlasitě je přepočítával. Jeden mu dokonce spadl na zem.

Dnes si pán grahamové rohlíky objednává. Přijde si v daný den a má je nachystané. Udivuje mě, jak je přesný. Dokonce mi přijde i říct, když se zdrží. „Víte, jdu s autem na technickou, hned ráno, tak možná nepřijdu v devět, jako chodívám, ale o hodinu později,“ sdělil mi minule.

„Když máte rohlíky objednané, budete je tu mít celičký den až do zavření,“ přesvědčila jsem starého pána.

Je milé pracovat a obsluhovat právě takové lidi.

K našim grahamovým rohlíkům se váže ještě jedna příhoda. Kupují si je především cukrovkáři. Ale nedávno přišel do obchodu také jeden člověk, který měl velké zažívací problémy.

„Už nesmím nic jíst, doktoři mi zakázali úplně všechno. Prý smím jen grahamové rohlíky. Ale po každém grahamu je mi zle. Prý do nich přidávají různá barviva a není to skutečný grahamový rohlík. Je ten váš skutečný?“ ptal se pán. Prodávám rohlíky jako grahamové, v dodacím listu je mám jako grahamové, v pekárně je pečou jako grahamové. Pro jistotu vytáhnu složku se složením pečiva, dám pánovi k nahlédnutí.

„Já se v tom vůbec nevyznám. A tak si kupuji v každém obchodě jen jeden grahamový rohlík, abych to vyzkoušel. A ještě jsem nikde nekoupil druhý. Po všech mi je zle,“ řekl pán. Ještě ho ujistím, že ani náš graham není zcela zbaven pšeničné mouky. „Víte, pokud náhodou trpíte celiakií a potřebujete bezlepkové pečivo, tak to není ani náš grahamový rohlík bezlepkový,“ zdůrazním, abych náhodou pánovi neublížila. „Ne, to já můžu lepek, jen to složení mi nějak nedělá dobře,“ řekne pán, koupí jeden rohlík a odchází. Nevěřím, že ho ještě uvidím.

Druhý den pán přišel znovu, s úsměvem. „Váš rohlík je dobrý, nic mi po něm nebylo!“ Tak od té doby mám dalšího zákazníka, co si pravidelně objednává naše grahamové rohlíky!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10