Eva Urbaníková: Příliš osobní známost
Vydalo: Nakladatelství MOTTO
Rok vydání:  2011
Ze slovenštiny přeložila:Miluše Krejčová
Počet stran: 146

Nový román slovenské autorky bestsellerů Evy Urbaníkové, v pořadí pátý vydaný v češtině, byl mnohými žádostivě očekáván. Překvapilo mne, že se v mnohém tématicky shoduje s ve stejnou dobu vydaným románem jisté české autorky bestsellerů, jako by si obě dámy vybraly stejné téma – nebo snad opisovaly? To určitě ne, jedná se patrně o souhru čistě náhodnou.

Příběh Evy Urbaníkové je protkán nepříliš znatelným smutkem. Smutkem z toho, když žena po třicítce zůstane sama, smutkem z toho, když se jí před očima hroutí vlastní nový vztah jako domeček z karet a ona najednou neví, co dělat, jestli zůstat v neštěstí nebo se vrátit do svého minulého, i když svým způsobem osamělého, života. I když paradox je v tom, že vlastně v té minulosti, kdy byla relativně sama, zažívala mnohem více společenských kontaktů než v době, kdy měla rádoby rodinu, byť nevlastní. Ale takový už je život a nikdy nemůžeme být na 100 % spokojení.

Příliš osobní známost vypovídá o lidech, o vztazích, o práci, o tom, co chceme, co můžeme mít a co naopak ne… Motto knihy zní: „Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.“ Jenže závěr románu je naprosto ideální… Jestli nezemřeli, žijí spolu šťastně doteď. Ale tady bych si dovolila paní spisovatelce oponovat: Byl to příběh ze skutečného a reálného života, nač ho kazit pohádkovým koncem? Démon alkohol bez léčení člověka vždycky srazí na kolena a dotyčný nemůže nikdy dopadnout jinak než na hubu. A to možná ještě autorka románu neví…

Úryvek:

„Několikrát jsem při uklízení našla prázdnou lahev. Jednou od vodky, jednou od džinu, jednou od koňaku, ale nebylo mi to podezřelé, což mi mělo být, protože nikdy předtím jsem na ně nenarazila. V prádelně, ve sklepě, v komoře i v garáži. Dohromady jich bylo hodně. Prostě jsem je vzala, vyhodila, byla jsem zamyšlená a zaujatá jinými věcmi, které mě tížily, nesoustředěná na to, že jsem právě konfrontovaná s velkým problémem, který nám vstupuje do života.“