Prima ZOOM vás vezme do rajské zahrady - od 20.5. 2023

Borneo je tropický ostrov ležící v srdci jihovýchodní Asie. V prastarých, desítky milionů let netknutých pralesech žije kolem šedesáti tisíc druhů zvířat a rostlin. Borneo je tak ostrovem s největší biodiverzitou na světě a část jeho obyvatel se nevyskytuje nikde jinde na zemi. Rostou zde nejvyšší tropické stromy světa, které hrají nezastupitelnou roli v boji proti změně klimatu, neboť každý z nich absorbuje spoustu uhlíku.

Bornejská vegetace je se svými patnácti tisíci druhy rostlin nejrozmanitější na světě. Prastaré pralesy Bornea, které zalévá slunce a prolévá déšť, jsou domovem řady zvířat. Více než 30 metrů nad zemí můžeme vidět orangutany, kteří v korunách stromů hledají ovoce. Dokument sleduje matku a její mládě, jak nebezpečně ručkují ze stromu na strom, případný pád z takové výšky by byl pro mládě tragický.

Na stromech žije ve větších skupinách i kahau nosatý. Čím větší má nos, tím větším harémem se samec pyšní. Borneo je domovem i pro jednoho z nejvzácnějších medvědů na světě – medvěda malajského bornejského, který díky svému citlivému čichu a několikacentimetrovým drápům vybírá med z včelích úlů vysoko na stromech.

Z ptáků lze na Borneu spatřit orla malajského nebo zoborožce malajského, jedněmi z dvou set tisíc druhů hmyzu jsou například švábi, armády termitů nebo zákeřnice.

Několik tun takového hmyzu každou noc spořádají netopýři žijící ve stovky kilometrů dlouhých jeskyních. Štáb se odvážil hluboko do bornejské džungle, kde se dá pokaždé najít a natočit něco nového. Jako největší výzvu štáb vnímal natáčení orangutanů, a to kvůli náročnému terénu a dlouhému vyčkávání v korunách stromů.

Namibijská poušť je vzdálená vyprahlá oblast s rozlohou větší než Česká republika, kde teploty dosahují až padesáti stupňů Celsia. Jedná se o oblast zdánlivě nedotčenou lidmi, která by mohla být dokonce nejstarší pouští na zemi. Ukrývá podivné a ohromující živočichy, nejvyšší duny světa a díky tajným zdrojům vody zde mohou přežívat i ta největší zvířata, jako jsou pouštní sloni nebo žirafy.

Tato země se zdá tak vyprahlá, že je nepředstavitelné, že by zde mohl někdo dlouhodobě žít. I přesto je jedinou pouští, která uživí populaci lvů. Dostatek vody k plnohodnotnému životu je zde i díky akáciím, jejichž kořeny sahají tak hluboko, že dosáhnou až 30 metrů do zásob podzemní vody. Plody stromů zajišťují přísun tekutin například slonům, kteří si díky své geniální paměti pamatují přesná místa jejich výskytu. Žirafám stačí k přežití dokonce jen voda z orosených listů.

Lvi to mají náročnější, pronásledují o samotě kořist, za kterou denně ujdou až 80 km. I když dostihnou stádo antilop, neznamená to úspěšný lov. Dlouhé ostré paroží dokáže bez problému lva probodnout, navíc se lev musí přiblížit bez povšimnutí na méně než 15 metrů.

Když ho antilopy spatří, prchají rychlostí 60 km/h a v takovou chvíli už lev nemá šanci. V poušti je třeba se naučit zvláštní strategii lovu, výhodu dává lvům písečný závoj a neustálé syčení, které rozmazává jejich obrys a tlumí jejich kroky.

Polovinu pouště tvoří zvlněné pláně, a ačkoliv to tak nevypadá, ukrývá se pod nimi voda. Takové prostředí je ideální pro pštrosy. Mladé samce zajímají více než potrava samičky, které se snaží nalákat na zesílené volání a taneční pohyby. Jenže mláďata k uživení potřebují čerstvé výhonky, co rostou jen po dešti, takže dokud nezaprší, nemá pštros šanci na úspěch. Pár milimetrů deště stačí k tomu, aby se vyprahlá oblast změnila v barevnou louku a spící říční koryta se zaplavila dešťovou vodou.

Zvířata mohou uhasit žízeň, ale tekoucí voda je během pár dnů pryč. Potravu shánějí také o samotě žijící šakali nebo hyeny, rozvířené vody na pobřeží se hemží rybami a sídlí zde největší kolonie lachtana jihoafrického. Po setmění v dunách ožívají žáby, hmyz, hadi, štíři… Tato zvířata se přes den schovávají hluboko v písku, aby se doslova neupekla. Ačkoliv se poušť zdá netknutá, během posledních let přišli kvůli lidské expanzi a klimatickým změnám o život téměř všichni lvi a velká část slonů.

Po krátkém úvodu míříme do jižní Afriky, do Zambie, kde je rozlehlé údolí Luangwa. Tím protéká stejnojmenná řeka, která pramení v Zambijské vrchovině. Po své 800kilometrové pouti směrem na jih se vlévá do Zambezi. S úbytkem vody se k řece stahuje mnoho zvířat a toho využívají predátoři, jako např. levharti. Sledujeme samici, která se zaměřuje na impalu. Plíží se, a jakmile je impala dostatečně blízko, zahajuje útok.

Ten je bleskový, impale drží tlamu a čenich v sevření, dokud se neudusí. Než k tomu dojde, objevuje se hyena skvrnitá, které musí levhartice ustoupit. Když impalu pustí, ta neváhá a prchá. Dvě opičí tlupy paviánů babuinů se střetávají v boji o kvetoucí strom plný sladkého nektaru – kigélii africkou. U vody se objevují v počtu cca 20 000 vlhy karmínové, v odhaleném břehu tvoří svá hnízda. Níže ve vysychající řece se tiskne až 25 000 hrochů, ty čeká náročné období. V noci se někteří také vydávají pro plody kigélie, mláďata jsou zatím střežena v jakýchsi školkách.

V říjnu je přes 30 °C, naposledy pršelo před 5 měsíci. Buvoli a další zvířata strádají, jen vodní ptáci mají žně. V listopadu konečně přichází období dešťů, vylézají sametky, objevuje se zeleň a během dvou týdnů stovky impal porodí mláďata.

Také prasata bradavičnatá mají mladé. Řeka se plní a za pár dnů je až o 5 metrů výš. Zvířata si užívají pestrou nabídku potravy, pavián si dokonce troufne na lekníny. Jen se štěstím pláchne před krokodýlem nilským. V dubnu voda zase ustupuje, odhalená půda se zelená a pastviny jsou plné zvěře.

Psi hyenoví zde mají jednu z mála stabilních populací, jinde jsou na pokraji vyhynutí. Také nosorožec černý tu má jedno z posledních útočišť, samec následuje samici, která se mu snad v dalších 14 dnech podvolí. Levhartice je opět na lovu, sleduje souboj dvou impalích samců. Když nedávají pozor, zaútočí a jednoho srazí k zemi. Zakrátko úlovek odvleče, aby jej ukryla před hyenami. Jak se ukazuje, ani po lovu si příliš neodpočine – čekají ji dvě pětitýdenní mláďata.

Závěrečná část „O natáčení“ hovoří o nosorožcích černých, které nebylo snadné nalézt. Oblast je jedinou, kde v Zambii žijí, je jich tu asi 50 a jsou bedlivě střeženi správci rezervace. Štáb šel několik dní za vysílačem, a když nosorožce našli, museli prchnout na strom. Natáčení pak zkomplikoval déšť, štáb se prvních záběrů dočkal až po 10 dnech díky dronu. S nosorožcem štáb neudržel tempo, dohledali jej letecky o týden později a štáb znovu zkusil štěstí. Dočkali se záběrů námluv. Několika závěrečnými větami a záběry díl končí.

Míříme na Galapážské souostroví – necelých 1000 km od pobřeží Jižní Ameriky (na západ od Ekvádoru). Tvoří jej více než 120 tropických ostrovů sopečného původu. Jedněmi z obyvatel jsou lachtani, matky na plážích pečují o mladé a za potravou nejraději vyráží do zátoky jednoho z ostrovů, kam nahání kranasy. Několik samic tak nasytí jak sebe, tak pelikány hnědé, kteří zkušeně čekají na souši. Jedná se o jedinečnou loveckou techniku.

Dalšími druhy, které jsou tu k vidění, jsou např. žralok kladivoun nebo tučňák. Ostrov Fernandina je domovem pro 120 000 leguánů mořských, ti opět předvádí něco jedinečného, když se po vyhřátí vrhají do moře, aby se nasytili mořskými řasami. Dech zadrží na 12 minut a potopí se i 15 metrů hluboko. Kromě chladu bojují s příbojovými vlnami, za bouří, se někteří skutečně nevrátí. Na souši o leguány pečují lávové ještěrky – požírají z nich hmyz. Vodní ptáci terejové tichomořští se vrhají pod hladinu za rybami, hnízdí na nejsevernějším Wolfově ostrově.

Z jejich přítomnosti těží pěnkavy, které mají tak malá křídla, že nemohou odletět. Kradou 9x větším terejům vejce, z hnízda je vyštvou násilím – klováním. Pěnkava upírská pak vejce kutálí, dokud jej nerozbije. Střechu Galapág tvoří 21 sopečných vrcholů a pod jedním z nich, sopkou Alcedo, žijí obrovské želvy sloní.

Ty mají hnízdiště v nížinách, kam samice putují po spáření. I měsíc sestupují z kilometry vzdálených vyšších poloh. Také leguání samice kladou vejce do teplého písku, 60 cm hluboko pod povrch.

O nejlepší místo se odehrávají líté boje, přičemž shora přichází smrtelné nebezpečí – káně galapážská. Nejen že dokáže leguána chytit na povrchu, ale je schopna jej vytáhnout pařáty z nory! Nejlepší možností tak zůstává rychlý úprk do skal. V lachtaní kolonii mláďata trénují lovení, prozkoumávají podmořský svět. Nebezpečím jsou jim až 2,5metroví žraloci, hlídkující u břehu. Ze zátoky vyžene žraloky starší samec, který sází na svou hbitost.

Mladí si odnesou především zkušenost, někteří ale i šrámy. Ostrov Santa Cruz je obydlen asi 20 000 lidmi, vymizelo zde už 90 % želví populace. Z vysočiny do nížiny putuje jedna z želv, aby snesla vejce. Mláďata jsou po vyklubání 1000x menší než jejich matka, v oblasti, která je nyní chráněnou rezervací, se jim snad bude dařit.

V tomto dílu zamíříme do Jižní Ameriky, do Patagonie, rozléhající se na hranicích Chile a Argentiny. Rozlehlou oblast vytvořily dvě tektonické desky, které daly vzniknout také Andám, dlouhým 8000 km. Severně od Patagonie je pak vyprahlá poušť Atacama. U jezer na severu se objevují tisíce plameňáků, míří za květy a žábronožkami. O 22 týdnů později už jsou tu školky mláďat, ta mají jen 3 měsíce na přípravu před příchodem zimy. Když neodletí včas, zamrznou v jezeře nebo vyhladoví.

Andy se táhnou na jih do Patagonie, vrcholy mají přes 4000 m. n. m. I v těchto podmínkách žijí některá zvířata, např. činčilovitá viskača nebo její lovec kočka horská. Těchto koček už je méně než 1000 ks. Mládě kondora andského trénuje létání, chytře vypustí pírko, aby zjistilo, jestli jsou dobré podmínky. Kondor má třímetrové rozpětí křídel a za potravou denně uletí i 500 km.

Východně od And je zelená step, spásaná lamou guanako. Stáda jsou početná, což je chrání před predátory – pumami. Jedna je právě na lovu, plíží se za jednou neopatrnou lamou, ale změna směru větru jí zmaří plány.

Kořist však vytrvale pronásleduje až 5 hodin, v další vhodný moment vyráží vpřed a úspěšně útočí. Na 4 dny tak zažene hlad, o zbytky se postarají kondoři. Ledovcová voda se hromadí v nížinách, jezera jsou dočasným domovem pro potápky argentinské.

Ty jsou téměř vyhynulé, celosvětová populace čítá pouze asi 700 jedinců. Zde se potápky sytí jepicemi, probíhají tu námluvy, které jsou úchvatným tanečním vystoupením jednotlivců a poté párů. Na západě Patagonie jsou vysoké ledovce, pod nimi rokle a zelená údolí, připomínající svět dinosaurů. Žije tu nejmenší jelen světa – pudu jižní, také brouk roháč chilský anebo kolibřík chilský.

V noci se objevuje malý vačnatec kolokolo, musí se rychle nasytit, než klesne teplota. Má adaptační techniku hibernace, srdce mu pak tepe jen 3x za minutu. Na kraji patagonského deštného pralesa se v ledové zátoce ukrývá rypouš sloní, zbavuje se staré srsti. Ledové pobřežní fjordy jsou mimo Antarktidu těmi největšími, ledovec Saint-Raphaël se k moři sune celých 30 km.

Asi 2 miliony tučňáků magellanských se po dni lovení vrací k mláďatům a do svých nor. O úkryt svádí líté boje, v noci se totiž objevují predátoři pumy. Puma ve tmě na rozdíl od tučňáků výborně vidí, při lovu si prakticky může vybírat dle libosti, aniž by se setkala s větším odporem. Zakrátko si odnáší 8 tučňáků pro sebe a svá mláďata. Další den jde rodinka pum do vnitrozemí do nížinné stepi.

Po krátkém úvodu míříme na jihovýchod Aljašky, kde jsou 500 km podél pobřeží Alexandrovy ostrovy. Medvědi grizzly po zimním spánku sestupují níže k řece, kde se konečně mohou nasytit. Oblíbenou potravou jsou jim mlži zaděnky aljašské. Samci tu nejsou jen kvůli potravě, ale kvůli páření. Samice s mláďaty před 300kilovým samcem raději prchá. Medvědi nepohrdnou ani zelení, jsou tu např. rozlehlé ostřicové louky.

V pobřežních vodách se třou sledi, ryby a jikry jsou tak všudypřítomné. Hostiny využijí také migrující jespáci rezaví. Po téměř 10 000 km cesty se tu objevují také plejtvákovci šedí. V blízkém lese, jehož rozloha je 68 000 km², je také stále více živo, objevují se kolibříci, v noci se namlouvají poletušky atd. Pobřežní louky kvetou, medvědi se ale musí nasytit jinde – na řekách, kde trpělivě vyhlíží navrátivší se lososy.

Těch je asi půl miliardy! Za 5 měsíců, kdy lososi táhnou, grizzlyové spořádají až 50 kg denně. Z lososí hostiny těží také obyvatelé lesa, medvědi si totiž ryby často od řek odnáší. V lesích hnijí tuny ryb. Brouci hrobaříci požírají zbytky, s vlastními larvami je pak pohřbí pod zem. Migrující zvířata brzy zamíří na jih, jiní právě zajišťují svůj rod. Los hlásí svou přítomnost a láká samice, v harému jich má hned pět.

Musí odhánět mladší samce, jeden vychytralý na něj skutečně vyzraje a s jednou z jeho samic se spáří. Zima je tu a teploty klesají k –20 °C, jen řeka „Čilkat“ zůstává díky termálním pramenům nezamrzlá. Putují tudy poslední lososi, ty loví orli bělohlaví, aby se nasytili před dlouhou cestou. Teploty dál klesají a medvědi loví lososy do poslední chvíle. Bohužel kvůli zásahům člověka přestávají být tahy lososů stabilní.

Rajské zahrady naší Země můžete sledovat - premiéry

sobota 20.00, reprízy úterky 9.10!!

Zdroj, foto: Prima ZOOM

Shelly

Chytrá Žena