Ať už máte doma malého prince, nebo princeznu je požehnáním, jak pro dítě samotné, tak pro jeho rodiče, když spaní zvládne. Správné spaní je návyk a někdy je třeba se mu naučit. Do půl roku věku je noční buzení na jídlo normální. Půlroční dítě má už ale mít žaludek dostatečně velký, aby bylo schopné v noci spát 10-12 hodin v kuse.
Základem správného spánkového režimu jsou rituály. Dítě podle nich bezpečně pozná, že je čas na spánek. Vytvořte si vlastní souhrn činností, které budete před spaním provádět a pravidelně je každý večer v přesné posloupnosti a zhruba stejné době vykonávejte.
Dalším důležitým faktorem je klid. Při spaní ve dne se nikterak neomezují běžné denní hluky, ani jinak neupravuje spací místnost (například nezatahujeme žaluzie). Je den a dítě musí vědět, že den je. Naopak v noci je předpokladem tma a ticho. Setkala jsem se s názory, že si dítě na hluk musí zvyknout, s čímž absolutně nesouhlasím. My také nedokážeme spát, pokud si sousedi přes zeď udělají diskotéku, tak proč by si na něco podobného mělo zvykat dítě? Denní hluky ano, ale v noci je tma a klid. Bez toho nemůžeme po dítěti chtít správné spaní.
Dobrá, vykonali jsme potřebné rituály, dítě tedy ví, že je čas na spánek. V místnosti je přítmí nebo tma (pokud je dítě zvyklé na lampičku, necháme mu lampičku svítit) a dostatečný klid. Přesto pláče, nemůže usnout, a když usne, často se budí.
Vhodné, i když trochu drastické řešení přináší Estivillova metoda.
Metoda se dá uplatňovat na dítě starší šesti měsíců a účinkuje stejně dobře u menších i starších (několikaletých) dětí.
Na začátku je důležité být rozhodnutí, že danou metodu použít chceme a dotáhnout proceduru do konce.
S jistotou musíme vědět, že je dítě zdravé a nemá bolesti (třeba, zda se mu zrovna netlačí na svět zoubek). Pokud si nejsme jisti, necháme je nejprve prohlédnout lékařem.
Dalším základním bodem je provádět proceduru v notoricky známém prostředí, takže doma a nikde jinde.
V neposlední řadě, všichni zúčastnění musí být předem poučeni, co se bude odehrávat a musí s tím souhlasit, nebo to alespoň respektovat. Pokud se najde jeden jediný „narušitel“, nemá metoda šanci na úspěch.
A hlavní, i když necháváme dítě plakat, stále máme na paměti, že nebrečí, aby nás nahněvalo, a i přes vztekání ho bezpodmínečně milujeme. Láska prostupuje celou metodou. My dítě učíme správnému spaní, netrestáme ho.
Estivillova metoda
Do postýlky se umístí předměty, které budou dítěti dělat společnost (plyšové hračky atd.) a pokud je zvyklé na dudlík, dostatečné množství dudlíků (když nějaký vyhodí, musí mít k dispozici jiný).
Místnost na spaní je vyvětraná a má teplotu okolo 20°C.
Provedeme patřičné rituály.
Před spaním se rodič dítěti krátce věnuje (5-10 min.). Hrají si, povídají, vypráví se pohádka. Toto se děje v jiné místnosti, než kde dítě spí. Místnost a postýlka jsou určené na spaní, ne na hraní. Proto by se ani přes den nemělo dítě do postýlky odkládat, když ho matka nemůže zrovna hlídat a nemělo by si v postýlce hrát.
Dítě se odnese do postýlky a uloží.
Rodič odstupuje od postýlky a pronáší větu:
Miláčku, maminka s tatínkem tě naučí spát samotného. Ode dneška budeš spinkat tady, ve své postýlce, s … (vyjmenujete hračky, které má v postýlce).
Důležité je vše říkat s láskou, ale rozhodným tónem. Nesmí být cítit pochybnost.
Věta se zopakuje 2-3x (doba trvání promlouvání by měla být asi 30s) a rodič odchází. I když si dítě stoupá, vzteká se, lomcuje s postýlkou a jinak si vynucuje rodičovu pozornost.
Pokud dítě vyvádí, vstupujeme do pokoje podle předepsaného časového harmonogramu. Do místnosti vcházíme za účelem ukázat dítěti, že jsme ho neopustili, že ho milujeme, ale nebudeme na ně sahat, pokládat ho, utěšovat. Pouze mu ukážeme, že ho máme rádi a jsme s ním, to je vše. Vše, co po vstupu do pokoje uděláme je, že ze vzdálenosti zhruba metr od postýlky proneseme opět výše zmíněnou větu. Opět stejným milým, ale odhodlaným hlasem, ovšem s tím rozdílem, že nyní větu řekneme pouze jednou a v pokoji se nezdržíme více než 10 s. Chození k dítěti má vzrůstající charakter, co se časových odstupů týče.
První vstup po minutě, další po 3 min. a dále vždy po 5 min. až do uklidnění. To platí pro první den. Druhý den se interval prodlužuje na první vstup po 2 min., pak po 5min. a dále po 8 min. Třetí den 3-7-11-11, čtvrtý 4-9-14-14, pátý 5-11-17-17, šestý 6-13-20-20, sedmý den 7-15-23-23 (případné další dny podle schématu 7. dne). Intervaly je možné uzpůsobit svým potřebám, ale nutné je zachovat vzrůstající charakter a hlavně to psychicky ustát.
Při buzení v noci postupujeme podle stejného schématu.
Celý proces by měl trvat zhruba týden, nejvytrvalejším dětem to prý trvá až 10 nocí, ale na konci umí dítě spát samo.
Při denním usínání postupujeme podobně.
Metoda má údajně 96% prokázanou úspěšnost.ChytráŽena.cz