Případ ztraceného trika

Člověk je často unaven tak, že se sám diví, co je vše možné.

Mám zaměstnání, které mám ráda. Je ovšem někdy náročné. Ne tak fyzicky, jako duševně. V zaměstnání mám stálý kontakt s lidmi, zodpovědnost za nemalé finance a…vlastně za všechno. Jsem totiž recepční. Ne ale hotelová recepční, ale na kolejích vysoké školy, kde ubytováváme nejen studenty naše, ale především zahraniční, a také komerční klientelu. Součástí naší práce jsou ale další a další povinnosti, které tady není důležité rozvádět.

Jako recepční musím svého zaměstnavatele reprezentovat. A proto máme také pracovní oblečení. Já ovšem nastupovala do zaměstnání v zimě, a proto jsem dostala pouze zimní oblečení, a to mikinu s logem školy, bundu apod. Když nastaly teplé dny, neměla jsem v čem chodit. Nebyl pro mě problém vzít si oblečení své, byla jsem ale upozorněna na to, že musím mít tričko s logem školy, a to jsem, samozřejmě, neměla. 

Přitom mě čekal finanční postih, když tričko nebudu mít. A víme všichni, jak na tom je naše školství. Zkrátka a dobře, nakonec se mi podařilo jedno tričko u vedoucí vyprosit. Bylo to ale těžké v parných dnech spoléhat se jen na jedno tričko, zvláště když často sloužíme dvanáctihodinové směny. A tak jsem neustále prala, žehlila a přenášela ono vyprošené tričko. Až se jednou stalo, že jsem přišla na směnu, tričko v sáčku jsem si dala na stůl a přebrala jsem pracovní směnu od kolegyně. Následovalo rozloučení, a za kolegyní zaklaply dveře.

Měla jsem čas se převléct a začít práci. Ale tričko nikde nebylo. Prohledala jsem skříň, zda jsem ho náhodou už nepověsila na ramínko, ale tričko nebylo. Na odpolední směně mě nikdo kontrolovat nebude, uklidňovala jsem se a dál se věnovala svým povinnostem.      

V hlavě mi ale stále šrotovalo, kde může ono tričko být. Pak mě napadlo, že ho nejspíš přibrala má kolegyně. Určitě to tak muselo být. Ta totiž končila právě šňůru pracovních směn a čekalo ji volno, a tak si brala své oblečení na vyprání domů. Musela mi nejspíš přibrat i ono triko. Nakonec jsem jí napsala. Nikoli. Smiřovala jsem se s tím, že o další tričko už vedoucí nebudu prosit. Vystačím se svým, a místo tištěného loga si připnu odznak, který také máme na připnutí třeba na vestu. 

S tím jsem také přišla na další směnu. „Představ si, že mi zmizelo tričko! Na začátku směny tu bylo a na konci ne,“ svěřovala jsem se další kolegyni. „Ty myslíš to zmuchlané triko pod stolem?“

Skutečně, tričko spadlo, nejspíš jak jsem vydávala klíče a chystala školní poštu, a nějakým nedopatřením ho někdo, nejspíš já, zakopl mezi stůl a skříň na klíče. Bylo notně zmuchlané a vůbec nevypadalo reprezentativně, bylo ale na světě.

A jako dárek po prožitém strachu jsem od kolegyně, která naši práci vykonává už spoustu let, jsem dostala tričko nové, hezčí, kterých ona měla doma dostatek. A tak jsem na dočasné ztrátě trička nakonec vydělala, protože kdo ví, kdy já dostanu další. Od té doby vše pořádně kontroluji.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10