Příprava na zápis do školy

Když byly mé dceři necelé čtyři roky, tak byla kamarádka se svým synem ve škole u zápisu. Já jsem potom vyzvídala, jak zápis probíhal, na co všechno se dětí ptali a co by měly umět. Kamarádka mi vše ochotně řekla a její syn měl radost z toho, že uměl na otázky paní učitelky správně odpovídat.

Druhý den jsme si s dcerou hrály a já přemýšlela o tom, co bych ji měla ještě naučit, aby u zápisu vše zvládla. Já vím, že měla ještě skoro dva roky čas. Ve školce předškoláky také trochu na školu připravují, ale nedalo mi to. Rozložila jsem po zemi kostičky různých tvarů a vyzvala dceru, aby mi ukázala kolečko. Ona bez zaváhání sebrala ze země všechna kolečka, která tam byla. Totéž jsme zopakovaly se čtverečkem. Potom jsem zkusila trojúhelník. Tam jsem si nebyla jistá, jestli to dcera zvládne. A zvládla. Sice trochu jinak, než jsem čekala, ale zato s úsměvem. Chvíli na kostičky koukala, potom se zvedla a běžela do kuchyně k ledničce. Otevřela ji, vyndala trojúhelníček sýra a utíkala zpátky. Nejdříve jsem ji pochválila, že to tak skvěle zvládla a potom jsme ten trojúhelníček porovnávaly s kostičkami. I mezi nimi jsme nakonec několik trojúhelníkových tvarů našly.

Další den jsem opět rozložila kostičky a ke tvarům jsem přidala ještě barvy. Dcera dostala za úkol vybrat červené kolečko, žlutý čtvereček a modrý trojúhelník. Žlutou a červenou barvu poznala bez zaváhání. U modré se trochu zarazila, ale nakonec i tu správně vybrala. Takže tvary a barvy jsme zvládly. Na řadu přišly básničky a písničky. To také nebyl problém, protože dcera znala celou knihu básniček nazpaměť. Písničky ji také nijak nepřekvapovaly. Měla jich pár oblíbených a tak by zpívala někdy celý den. Trošku mne děsila abeceda, ale to jsem ještě odložila. Dcera bezpečně poznala napsané své jméno a to mi zatím stačilo.

Když bylo dceři pět let, byla v televizi jedna velmi známá soutěž, ve které se dosazovala písmenka. Dcera se na ni někdy dívala s babičkou. A jaké bylo naše překvapení, že pozná různá písmenka. Aniž bychom ji cokoliv učily, dokázala si při tomto pořadu vysledovat a zapamatovat písmenka. V tu chvíli mne přepadla panika, že třeba bude umět číst dříve, než nastoupí do školy. Měla jsem obavy z toho, že se potom bude ve škole nudit a nebude ji to tam bavit. Potom jsem si ale uvědomila, že sice písmenka pozná, ale neví, jak je spojit dohromady a přečíst celé slovo. Doma jsem tedy všem řekla, ať ji to nikdo neučí.

Blížila se doba, kdy měla dcera absolvovat zápis do školy. Ve školce vše potřebné opakovali. Písmenka a číslice ne. Paní učitelka jen chtěla, aby děti poznaly napsané své jméno. Jak se datum zápisu přibližoval, začala jsem být dost nervózní. Je to přeci jen první větší zkouška. Padla na mne i obava, jestli jsem na něco nezapomněla. Ale paní učitelka ze školky mne ujišťovala, že ne. I to zavazování bot jsme po velkém trápení zvládly. Nacvičily jsme ještě adresu a datum narození.

A o tom, jak to vše dopadlo, napíši příště.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10