Příšerná tchýně

Dobrý den,

vím, že tento problém má mnoho žen - jedná se o konflikt potenciální tchýně X snacha.

S přítelem se máme moc rádi. Plánujeme budoucnost a rádi bychom si užili mládí. On bydlí na vesnici s rodiči v rodinném domku a já ve městě v bytě - také s rodiči. Rok a něco jsem jezdila na víkendy k nim. Bylo to fajn, ale jenom do doby než přítel udělal něco co se nelíbilo jeho matce. Ona je zvyklá, že se vše dělá jak ona chce.

Zpočátku jsem měla snahu řešit to s ní, ale nemělo to cenu. Ona si vedla svou, ona byla dokonalá a do všeho nám mluvila a komentovala to. Bylo zle, když jsme nechtěli jít nikam s nimi a chtěli si dělat své věci, jezdit na výlety sami apod. Všude s nimi jezdí jejich 16 letá dcera, se kterou nemám dobrý vztah. Je rozmazlená, vše musí být po jejím a já nechtěla skákat jak ona píská, což její matka pochopila tak, že v každé hádce vše začala svádět na mě. Prý přítele navádím proti celé rodině, aby doma nic nedělal apod. Neměla jsem na to nervy a přestala tam jezdit. Tak své hádky vystupňovala. Přítel se s ní nehádá - zmlkne a nic neříká nebo třískne dveřma a jde ven.

Když v hádce zase urazila mě i mou rodinu, poslala jsem jí sms. Byla slušná a výstižná, nikoho neurazila. Měla jsem snahu si to s ní vyříkat, ale poštvala na mě manžela a křičeli oba na mě a nedali mi prostor mluvit. Já jsem ta špatná, já mám na přítele velkou moc, já můžu za jejich problémy - protože oni je doma neměli dokud jsem tam nejezdila a urazili i mé rodiče, kteří se do hádky nepletli a viděli se tak 2x v životě. Taky na mě její manžel řval, že u nich už bývat nebudu a hotovo. Odjela jsem, přítel mi přivezl věci a nejezdím tam. Ona ho doma pořád napadá, proč tam nejezdím, že mi to nezakázali a že z nich zase dělám špatné. Přítel řekl, že se předvedli, jak na mě řvali a urazili mě. Prý neumí nic řešit v klidu. Každý týden chodí se stejnou otázkou dostane stejnou odpověď, pak přítel bouchne dveřma.

Teď mě napadla na ulici, když jsem čekala na přítele v autě, protože jsem řekla, že k nim nepůjdu. Vyjela na mě, že je všude pomlouvám, dělám z nich zlé, jestli jsem spokojená jak to je, jestli jsem to tak chtěla a pod. Chtěla jsem jet pryč. S přítelem jsme si o tom promluvili. Oba víme, že ona se nezmění, má pocit, že je dokonalá a jenom lidé okolo jsou špatní. Problém je, že já se rok snažila kvůli příteli, snažila jsem se jí pomoci třeba s vařením ikdyž mě nebaví - ale nemám si s ní co říct.

Ona má velmi úzký okruh zájmů a navíc jí asi vadí moje studium na vysoké škole. Mám pocit, z toho co slýchávám že je nerada, když má někdo nad ní v čemkoli navrch. Přitom já to tak vůbec nebrala...tentokrát jsem se zatvrdila, že to opravdu přehnali a čekám, kdy jí to dojde. Ale ona to vzala jako protiútok.

Vůbec nevím co s tím. Nechci chodit k psychologovi, aby mi dal prášky na uklidnění nebo aby mi to bylo jedno. Asi to chce hodně trpělivosti a nadhledu, ale mám věřit tomu, že to bude jiné?? Protože ona neuvažuje svou hlavou ale soudí podle svých známých ( to je vlastně nejdůležitější, co si myslí ostatní) a podle toho, co si přečte v bulvárním deníku :-(

čtenářka
Chytrá Žena.cz