"Proč můj tatínek neslyší?"  Na to jsem se prý pořád ptala, když jsem byla malá. Ano, můj tatínek je neslyšící. Všichni v mém okolí slýchali moji otázku téměř denně, ale nikdo mi nechtěl pořádně odpovědět! :(

Já jsem byla malá zvídavá holčička, co chtěla všechno vědět a pokud něco nevěděla, tak to pořád zjišťovala, prostě dokud to nevěděla! Nikdo mi na tu otázku neodpovídal a mě to začínalo pomalinku rozčilovat a ptala jsem se na to pořád častěji a pořád dokola, protože jsem chtěla znát odpověď! Až jeden den mi tatínkova tetička odpověděla. Asi ji už nebavilo poslouchat moji otázku pořád dokola. "Má nemocné uši", to mi tenkrát stačilo a dál jsem se po tom nepídila.

Až když jsem byla starší, tak mě to zase začalo zajímat. Tatínka prý, když byl malý, v nemocnici předávkovali nějakýma práškama a on poté ohluchl. Všichni v mém okolí se diví, jak mu můžeme rozumět, ale nám to doma přijde úplně normální, protože tatínek byl se mnou i s bráchou doma, jako že na mateřské, protože ho nikam nechtěli vzít do práce a maminka musela pracovat, abychom měli z čeho žít. :)

On mluví celkem normálně, jen mu občas něco není rozumět. Ale když to zopakuje 3x a víckrát, tak je všechno v pohodě! :D A jak on pozná, že na něj mluvíme a co chceme?

Stačí, když ho nějak upozorníme, že na něj chceme mluvit. Třeba do něj mírně drkneme. On se na nás podívá a dívá se nám na pusu, a tak pozná, co říkáme. :) Odezírá ze rtů.
Jednou k nám přijeli jeho spolužáci a ti vůbec nemluvili, ti používali znakovou řeč, ale já jsem byla zvyklá na to, že tatínek na nás mluví! Tak jsem byla totálně ztracená, protože jsem nevěděla, co po mně chtějí, ale nakonec jsme se pomocí naznačování a ukazování domluvili. :D Toto je můj reálný příběh.