Proč nechce miminko usnout?

Spánek a bdění jsou dva velmi komplexní druhy chování a už sám tento fakt může mít vliv na skutečnost, že přechod z bdění do spánku bývá obtížný. Je často obtížný i u dospělých, u kterých poruchy usínání tvoří jednu z hlavních skupin poruch spánku. Obtížný je však zejména u malých dětí, protože u nich není vývoj bdění ani spánku ukončen, a tak přechod mezi nimi nemůže být dostatečně ustálený. Proto by měl dospělý pomáhat dítěti usnout, tj. vytvářet takové podmínky, které mu usnutí usnadní.

Čeho bychom měli především dbát,
když ukládáme dítě ke spánku?

1. Dítě by mělo být spokojené a klidné

Bdění před spánkem by mělo být naplněno pro dítě zajímavými činnostmi. Poslední část bdění by pak mělo tvořit klidné zaměstnání, bez vzrušujících podnětů a nadměrné pohybové aktivity. Tak např. dovádí-li dítě rádo při koupání ve vaně, předsuneme koupání tak, aby zbylo dost času na uklidnění dítěte. Přijde-li tatínek domů v době, kdy má být dítě ukládáno ke spánku, nemá s ním začínat živé a veselé hry, i když taková zábava otce s dítětem v jiné době než před usnutím je velice žádoucí a chvályhodná.

Studie spánku a bdění u malých dětí ukazují, že nejen průběh posledního bdění, ale i to, jak se dítě chová v průběhu celého dne, může mít vliv na usínání. Nervová soustava dítěte, které je neklidné, hodně pláče a málo klidně bdí je nadměrně zatěžovaná. To se může nepříznivě projevit na způsobu přechodu z bdění do spánku. Vždyť i u sebe můžeme pozorovat, že špatně usínáme, prožili-li jsme den v napětí nebo smutku. Musíme si tedy všímat, které podněty a situace dítěti přinášejí radost, spokojenost, uklidnění, a takové podmínky se snažit dítěti vytvářet.

2. Měli bychom vytvořit rituál ukládání ke spánku

Rituálem ukládání ke spánku rozumíme stálost a pravidelnost podmínek, za kterých dítě dáváme spát. Předně bychom měli zhruba zachovávat čas, kdy je ukládáme ke spánku. Také další podmínky, za kterých dítě ukládáme ke spánku, by měly zcela pravidelně následovat jedna za druhou jako např. že vždy po koupání přijde nakojení, přebalení, uložení do postýlky v klidné místnosti a pohlazení. Pravidelný sled podmínek pomáhá vytvářet zautomatizovaný vzorec chování, který pak probíhá snadněji než chování, které není zautomatizováno. Navíc takováto pravidelnost umožní dítěti poznat, co bude následovat a tak může odpadnout napětí, které vzniká, když se situace neustále mění a dítě jí nerozumí.

Každá rodina by měla vytvořit takový rituál, který dítěti nejvíc vyhovuje a umožňuje mu, aby bylo při ukládání ke spánku spokojené. I malé dítě je schopno se naučit dodržovat pravidla ukládání ke spánku, když mu vyhovují a když je celá rodina dodržuje.

3. Dítě by se mělo naučit usínat samo

Toto doporučení vyplývá z poznatků o průběhu nočního spánku u malých dětí. Spánkové stavy – klidný a paradoxní spánek – se během noci střídají a není nic abnormálního, když se dítě při přechodu z jednoho spánkového stavu do druhého probudí. Obvykle je takové probuzení jen krátkodobé a dítě brzy usne. Má-li však při tomto usínání jiné podmínky než na jaké je zvyklé při večerním usínání, může to jeho usínání narušit. Tak např. je-li dítě zvyklé, že je maminka při usínání drží v náruči a houpá, bude pravděpodobně vyžadovat chování a pohoupání také tehdy, když se v noci probudí a mělo by znovu usnout.

Ve druhé půlce prvního roku života se vytváří úzká citová vazba dítěte k matce. Souvisí to se zvláštnostmi duševního vývoje v tomto věkovém období a není proto neobvyklé, že se často ani ve dne dítě nechce odloučit od matky, natož pak večer před usnutím. Pokud maminka nenaučila dítě usínat samo už v prvním půlroce života, pak si může pláčem vyžadovat, aby maminka zůstala u něho i po uložení do postýlky. Tím se jednak usínání prodlužuje, jednak může docházet k tomu, že při nočním probuzení dítě začne plakat a bude maminku pláčem přivolávat tak dlouho, dokud nepřijde a nebude s ním. Tím se naruší průběh nočního spánku. Proto soudíme, že by se dítě mělo naučit usínat samo.

4. Více zapojit do péče při usínání tatínka

Jak už jsme uvedli, úzká citová vazba dítěte k matce ve druhé půlce prvního roku života může působit, že se dítě nechce odloučit od maminky při usínání a její přítomnost si vyžaduje pláčem. Proto je někdy dobré, aby se večer dítětem více zabýval tatínek a také ho ukládal ke spánku. Možná, že na začátku nebude dítě tatínka u sebe chtít. Ale bude-li se tatínek dítěti věnovat již v průběhu večera, přijme ho pak i při ukládání ke spánku.

5. Udělat z postýlky příjemné místo

Dítě by mělo mít v postýlce nachystanou oblíbenou hračku, která je určena jen do postýlky. Také hezký polštářek nebo přikrývka může dítěti navodit příjemné pocity. Rozhodně by nemělo mít pocit, že o něco přichází tím, že je uloženo do postýlky.

Závěrem ještě několik slov o důležitosti individuálního přístupu při ukládání dítěte k spánku. Individuální přístup je důležitý v celé péči o malé děti, protože každé dítě je už od nejmladšího věku individualitou a v závislosti na individuálních vlastnostech mu vyhovují určité podmínky, které pro jiné dítě mohou být méně vhodné. Proto nelze vymyslet všeobecně platný postup, jak pomáhat malému dítěti usnout bez problémů. Důležitá úloha rodičů spočívá v tom, že si všímají, za jakých podmínek dítě dobře usíná, a takové podmínky se snaží vytvořit.

Autor článku:
PhDr. Jaroslava Dittrichová, CSc., PhDr. Daniela Sobotková, CSc.

Článek je vybrán z publikace Jak pečovat o děťátko, která je komplexním rádcem pro rodiče dětí od dvou měsíců do dvou let. Poradí a poskytne informace o výživě, hygieně či psychomotorickém vývoji vašeho děťátka. Obsaženy jsou také tipy pro psychický rozvoj, rady z finanční a právní oblasti.

Více informací a možnost objednávky naleznete na oficiálních webových stránkách nakladatelství Praxis-Media s.r.o., člen skupiny Dashöfer Holding, Ltd.

Hana Houbičková
Chytrá Žena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout