Proč ráda čtu?

Doposud nikdy jsem se nad otázkou, proč tak ráda čtu a mám ráda knížky, nezamyslela. Bude to asi tím, že čtení a knížky jsou pro můj život stejně důležité jako jídlo, hygienické návyky, spánek …

Jsou prostě součástí mého života od okamžiku, kdy jsem se naučila číst. Vzpomínám si na dětství, kdy mě můj dědeček učil první písmenka ve starém leporelu, které bylo mou nejmilejší hračkou spolu s dřevěnými kostkami. Když jsem ve škole zvládla všechna písmenka, byla jsem v místní knihovně jako doma.

V dřívější době  bylo běžné, že když jsme jako děti neběhali někde venku, nebo když bylo škaredě a my zůstali doma, sáhli jsme po knížce. V televizi tenkrát nedávali kromě večerníčku a nedělních ranních programů pro děti a mládež nic poutavého a zajímavého, a tak i když jsme chodili do různých zájmových a sportovních kroužků, večery jsme měli stále volné. A mě doma máma často nachytala s baterkou pod peřinou jak jsem „zažraná“ do děje a nevím o světě. Samozřejmě že nečetli všichni, ale většina mých kamarádů ano. A ta láska ke knihám se u mě a většiny mých známých stala závislostí. Závislostí v tom dobrém slova smyslu. Ale to mi nevadí, protože to je jedna z mála drog, která neškodí zdraví.   

Miluju ten pocit, když jsem sama doma nebo když manžel kouká v televizi na něco nezajímavého, uvařím si bylinkový čaj a přikryju se dekou, vezmu do ruky knížku a čtu. Má fantazie začne pracovat, a já se ocitám v jiném světě, zahodím všechny své starosti a neduhy za hlavu a relaxuju. Začíst se do knížky, to je jako se přesunout do světa za zrcadlem. S každou knihou na jiné místo, do jiné doby. Knihy jsou pro mě jako další svět. Svět, který teprve objevím, nějakou dobu v něm ráda pobývám a zase vracím do reality.

Vybírám si různé typy knížek, podle nálady a rozpoložení. Nejraději čtu romány pro ženy a romány historické. Avšak nepohrdnu ani dobrou detektivkou nebo si občas přečtu i fantasy nebo sci-fi literaturu. Mám ráda, když se nechám unést dějem, a když se ocitnu v jiném světě než je ten reálný. Stávám se na chvíli hlavním hrdinou a prožívám příběhy na různých místech a v různých dobách.

Je to pro mě krásný únik z reality. Čtení miluji, protože mi umožňuje přemýšlet o jiných věcech než o těch vlastních.

Když čtu různé knihy, tak mám pocit, že žiju víc životů najednou a ve vícero světech. Ne že by se mi ten můj život nelíbil - je fajn, ale občas utéct od reality není vůbec špatný. Jen ty dnes rozšířené, jak já jim říkám „radící knížky“ mě moc nezaujaly. Všichni radí co jíst a jak hubnout, proč ženy nerozumí mužům a muži ženám, jak chodit na rande, kdy se vdát a kdy rozvést, jak vychovávat své děti, jak se zaručeně sama vyléčit a kdy jít k lékaři, prostě zaručené rady na život. Knihovny jsou jimi zahlcené, ale já hledám své oblíbené knihy, a svůj život si s dovolením prožiju podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, svoje děti taky vychovám s láskou i bez cizích rad a postřehů.

Ne že bych odmítala rady a poznatky ostatních. Jen mi připadá, že se dělá byznys z něčeho, co není nutné, a je to na úkor kvalitních knih. A tak v knihovně mířím k polici s klasiky. Tam si vyberu vždycky a už se těším, až večer ztichne byt a já si s knížkou vlezu pod peřinu. A budu šťastná a spokojená.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10