Likér ořechovka - nejoblíbenější receptyLikér ořechovka - nejoblíbenější recepty Halloween v roce 2024Halloween v roce 2024 Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 01.11. 2024
Dnes má svátek Felix
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Chytrá žena

Proč už nechci psa...

22. 03. 2022 | Vaše příběhy

Vždy jsme měli psa. Pocházím z vesnice, kam pes patří. Aron, Rex, Haryk, Miky… to byli pejsci, kteří strážili náš dům, naše soukromí, naše klidné spaní, práci i hraní. Kamarádi, strážci, společníci mého dětství a mládí. Později jsem se přestěhoval do města, do bytu, ale bez psa jsem dlouho nevydržel.

A protože i má rodina vždy milovala zvířata, pořídili jsme si Endyho. To bylo v časech těsně před revolucí. Všichni sousedé milovali našeho nového člena rodiny. Sousedky nám často nosily odřezky z vaření, masíčka z vývarů apod. Když jsem šel já, manželka nebo některá z dcer se psem na procházku, vždy jsme se setkali se spoustou úsměvů. Tehdy nebyl téměř nikdo, kdo by na psy nadával. Endy se ve zdraví dožil krásných sedmnácti let. Po jeho odchodu jsme si brzy pořídili Rexe. I nyní si ho sousedé oblíbili. Široké okolí bylo ale už jiné. Tehdy se začaly objevovat v televizi první zprávy o napadení člověka psem. Okolí bylo k našemu Rexovi buď netečné, nebo přátelské, už se ale objevovaly i názory, že pes do města nepatří.

Občas jsem se setkal s vyloženě nepřátelským pohledem na psa. Rex se dožil šestnácti let. Tehdy jsme nad pořízením nového psa váhali téměř rok. Zvažovali jsme, zda budeme mít dostatek času se o psa postarat. Dcery už pracovaly a chystaly se na svou vlastní rodinu a my s ženou pomalu stárli. S tvrzením, že nejsme ještě tak staří, abychom jednoho psa ještě nedochovali, jsme si nakonec pořídili našeho psího čivaváka Haryho. Ač byl Hary ze všech našich pejsků nejmenší a přátelský ke všem včetně koček, setkali jsme se mnohokrát s vyloženě nepřátelským přístupem. Lidé povykovali, když viděli našeho titěrného čivaváka bez vodítka, abychom si chytli tu běsnící a vraždící potvoru. Hary, plyšák s mírnou povahou, doplácel na rozšiřující se zprávy o běsnících psech, kteří trhají děti a jsou nezvladatelní.

Ač to bylo k nevíře, protože právě Hary byl daleko široko nejmírnější pejsek. Právě při Harym jsem se setkal s novým fenoménem. Spousta především paniček brávala své psy do náruče, aby se náhodou nesetkali s cizím psem. Ti psi nebyli zlí. Chtěli si hrát s ostatními, ale jejich paničky jim to nedovolily. Byli to oběti svých pánů. Tehdy jsem občas litoval toho, že jsem do toho opět šel a znovu si psa pořídil. Copak to je život, když pes musí být nepřetržitě uvázán na vodítku a na jiného psa se nesmí pomalu ani podívat?

Když Hary onemocněl, byla mu diagnostikována rakovina, setkal jsem se jednou na procházce s napadením jednoho majitele psa druhým. Tomu prvnímu se nelíbilo, že ten druhý má svého čtyřnohého miláčka na volno a napadl majitele. Ani jeden ze psů nebyl agresivní. Nebýt tu pán, vše by proběhlo bez problémů. Pejsci by se očichali, zavrtěli ocáskem, možná by si malinko zaskotačili, a zase šli svou cestou. Tentokrát to skončilo ale jinak. Ten jeden druhému zlomil ruku a já jako svědek byl předvolán k výslechu. Dost mě to rozrušilo. Krátce na to Hary odešel za duhový most a já si dal tehdy slib: „Už nikdy si psa nepořídím.“ Svůj slib jsem dodržel. Je to sice ještě krátce, ale vím, že si už psa nepořídím, pokud bych nežil někde na vesnici, v domě, a pokud možno daleko od lidí. Není to tak, že by psi začali být najednou zlí. Pes je odraz člověka. To agresivita lidí poštvává psa proti člověku nebo jinému psovi. Za ty roky, co si to šlapu po této planetě, prošla mýma rukama spousta psů. Ani jeden nebyl agresivní. Je to tím, že jsem každého svého psa zavčas seznámil s ostatními psy, socializoval ho a naučil, jak se má chovat.

Neviňme proto psa za to, za co si můžeme sami.


Svehlava - čtenář
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Proč už nechci psa...:

Proč už nechci psa...
Proč už nechci psa...
Proč už nechci psa...
Proč už nechci psa...
Proč už nechci psa...
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Smutné čtení...
taky jsme měli pejska, a když po 12letech odešel, už jsme si dalšího nepořídili..
Obrázek uživatelky
profil
Je to smutný příběh, máte pravdu, lidi jsou zlí. Taky máme pejska, ale v domě. Útěchou Vám jistě je, že jste prožil i spoustu radosti se svými psími miláčky.
Obrázek uživatelky
profil

Moc pěkný článek,Smajlík souhlasím s vámi, že z velké míry platí staré známé pořekadlo - jaký pán, takový pes.

Bohužel, psa může mít dnes každý a podle toho to vypadá. Lidé často nepřemýšlí jestli na zvířátko stačí a jestli mu budou moci poskytnout všechno co potřebuje, což zdaleka není jenom plná miska, pelíšek a pár hraček.
Někdy je mi hodně smutno když vidím jak se ke svým čtyřnohým společníkům jejich páníkové chovají a jaké neblahé dopady to nejenom pejskům způsobuje.

Před pár lety přišla kamarádka o svého krásného pohodového pejska malé rasy, kterého doslova roztrhala doga, která se utrhla paničce z nevhodného vodítka a malého nechtěla vůbec pustit z tlamy. Přitom na ni nijak nedorážel, byl kus od ní a ona doběhla k němu.



Obrázek uživatelky
profil
Také občas hlídám teriéra mladým,a vodím ho s obojkem,protože je to fenka a vím že jí obtěžoval velký pes,který utekl ,musela jsem jí vzít do náruče. KDYŽ JÍ VODÍTE NA OBOJKU,TAK ŽÁDNÝ ŠPATNÝ REAKCE JSEM NEZAŽILA OD LIDÍ.
Obrázek uživatelky
profil
Ano, je to tak, pes je obrazem svého pána. Máme papillona, je to ta větší varianta, má kolem 6 kg. Kolem nás je na sídlišti hodně pejsků, s většinou z nich kamarádí, i s takovými, kteří mají váhu třeba 5x větší, ale jsou socializovaní a k menším psům ohleduplní, jsou na ně prostě zvyklí. Taky jsem vyrostla na vesnici, u domu jsme měli vlčáka, ale ten do bytu není, i když jich tu taky pár pobíhá. Taky je tu pár majitelů pejsků, kteří svého psa okamžitě zvedají, i když by si chtěli s ostatními hrát. V době, kdy náš Rebíšek vyrůstal, tak před naším domem je velká louka, kde se vždy odpoledne sešlo několik pejsků, většinou jich bylo 10 a víc, malí i velcí a bylo jim spolu dobře. I teď má plno psích kamarádů a i my jsme takto získali dost přátel, bez pejsků bychom se bez povšimnutí potkávali. Taky se najdou takoví, kterým vadí pes, ale připadá mi, že jim vadí i lidé a jsou nespokojení sami se sebou. Občas se najdou i traviči, ale to se v "psí" komunitě roznese a dává každý pozor.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles