Město Janské Lázně se nachází na úpatí Černé hory. Je to
město mnoha tváří – lázeňské, sportovní a rekreační. Teplý pramen tu byl
objeven v roce 1006 Janem z Chockova. Využívat se začal ke koupelím
až ve čtrnáctém století. První lázeňská budova byla postavena v roce 1675.
Až v devatenáctém století se začalo lázeňství více rozvíjet. Léčí se zde hlavně pacienti po dětské obrně a nemoci pohybového a dýchacího ústrojí. V lázeňském prostoru vyvěrá asi třicet léčebných pramenů. Nejznámější je Janův a Černý pramen. V okolí Janských Lázní je mnoho tras pro pěší i cykloturisty. V zimě tu mají vyžití i lyžaři. Skiareál nabízí několik sjezdovek, běžecké tratě i sáňkařskou dráhu.
Při cestě do města jsme míjeli novogotickou stavbu
evangelického kostela s polygonální věží. Slavnostně byl otevřen
v roce 1879. Poté přicházíme k secesní kolonádě z roku 1893.
Byla navržena vídeňským architektem Brangem a nyní tvoří srdce lázní. Stala se
totiž dominantou náměstí. Před ní je mnoho laviček, pódium a prameník, kde
můžete ochutnat minerální vodu. V okolí je několik lázeňských domů a vil.
Většina z nich pochází z doby rozvoje lázeňství a nyní jsou hezky
opravené a udržované. Hodí se sem více, než nějaké honosné a moderní stavby.
Když je vidíte, tak si připadáte jako na horách.
Nedaleko kolonády je socha
Krakonoše. Kamenná skulptura s pískovcovou sochou je dílem sochařské školy
z Hořic. Jsou to vlastně poskládané kameny, ze kterých vystupuje část těla
pána hor. Abych řekla pravdu, tak ten původní se mi líbil více. Kolem něho jsem
jako dítě chodila téměř po špičkách a snad ani nedýchala – bála jsem se ho.
Dnes byl zasypán sněhem a vykukovala pouze hlava.
Mineme tedy Krakonoše a přicházíme ke Kostelu svatého Jana Křtitele z roku 1885. Je to novogotická stavba, která se podobá kostelům na anglickém venkově. Skládá se z podélné lodi, čtvercového presbytáře s přilehlou sakristií a samostatnou věží. Připomíná tedy písmeno U. Kostel je přístupný pouze v neděli při bohoslužbě.
Vrátili jsme se zpět ke kolonádě a navštívili obchůdek, který střežil Krakonoš. Na první pohled vypadal jako živý. Nakoupili jsme zde lázeňské oplatky a pár drobností. Nakonec jsme zašli do přilehlé cukrárny. Tu si pamatuji ještě z dětství. Jezdili jsme sem téměř každý rok na chatu, která tu nyní už nestojí. Škoda, moc se mi tam líbilo. Vždy jsme procházky zakončovali v této cukrárně. Už jsme zde měli s bratrem oblíbený stolek v rohu u výlohy. Koukali jsme přímo na kolonádu. Dnes jsem si také úplně automaticky k němu sedla. Vybrala si jahodový pohár a ovocný čaj. Tehdy jsme si také s bratrem většinou dávali poháry. Chvíli jsem jen tak seděla a vzpomínala. Zimy tu byly krásné. Všude plno sněhu a cestičky lesem, které byly prošlapané. Jednou jsme tu trávili i část letních prázdnin. Bylo zde také hezky, ale my jsme měli Jánky spojené vždy se zimou. Takže jsme byli s bratrem trochu zklamáni.
Janské Lázně jsou poměrně malé město. Projité ho máte hned. Na to, že tudy projde mnoho lidí, ať na léčebných pobytech nebo turisté či lyžaři, tak tu skoro nic není. A přesto je velmi známé a navštěvované. Dnes nám počasí moc nepřálo, ale to nevadí. Líbilo se mi tu i tak.
ChytráŽena.cz