Procházka po mlýnech k Velkému rybníku

Malebné údolí říčky Vrchlice mezi Kutnou Horou a Velkým rybníkem je ideální na romantické procházky. Kromě přírodních krás zde uvidíte i pozůstatky po historickém dolování stříbra, staré lomy a několik bývalých mlýnů. Údolím vede naučná stezka, která turisty seznamuje s florou a faunou konkrétních míst v údolí, s historií jednotlivých mlýnů a dalšími zajímavostmi. Kdysi dávno byste tu mohli potkat třeba Josefa Kajetána Tyla, kterého zdejší procházky inspirovaly k napsání písně Kde domov můj. Také spisovatel Emil Frída se tu procházel a dokonce si podle říčky Vrchlice zvolil své umělecké jméno – Jaroslav Vrchlický.

Naše cesta začíná kousek od parku pod Vlašským dvorem na takzvané Královské procházce. Právě zde je ve skále vytesán reliéf Jaroslava Vrchlického. Je odtud i hezký pohled na park pod Vlašským dvorem, na kostel svatého Jakuba a na chrám svaté Barbory. Podél Královské procházky už teče říčka Vrchlice. Vydáme se tedy proti proudu této poklidné říčky do nádherné přírody. Na konci Královské procházky přejdeme most a odbočíme na asfaltovou cestu. Zde se napojíme na červenou turistickou trasu.

Za chviličku přicházíme k Wagenknechtovu mlýnu, který vznikl koncem sedmnáctého století a byl určen pro mletí obilí a sladu pro městský pivovar. Tato původně barokní stavba má zachovalé technické vybavení a ještě před pár lety zde bydleli potomci posledních mlynářů. Koncem osmnáctého století nechal tehdejší mlynář postavit kousek od mlýna kapličku s výklenky českých světců – svatého Floriána, svatého Prokopa, svaté Barbory a svatého Jana Nepomuckého. Nyní je kaplička nádherně opravena. Další místo, které stojí za zmínku, je krásně opravený barokní most V Hutích. Kombinací kamene a dřeva vznikla zajímavá stavba s dominantou sochy svatého Jana Nepomuckého. Podél cesty jsou pozůstatky štol a hald strusky po dolování.

Zanedlouho jsme u Vrbova mlýna, který vznikl v polovině osmnáctého století přestavbou huti. Kdysi tu bylo koupaliště, ale protože zde byla neustále studená voda, nebylo skoro vůbec využívané. V roce 1948 byl mlýn vyvlastněn a mlýnské zařízení bylo odstraněno. Jeden bývalý kutnohorský podnik zde provozoval chemické laboratoře.

Nyní nás čeká cesta podél skalních převisů. A zde pod skalami přijdeme k asi nejkrásnějšímu mlýnu Denemark, zvaný též Těšitelův. První zmínka o mlýnu pochází z roku 1445. V sedmnáctém století vyl barokně přestavěn a vystřídalo se zde mnoho majitelů. Mlýn byl provozován do roku 1938 a poté byl využíván k bydlení a na rekreaci. V sedmdesátých letech dvacátého století byl upraven a scházeli se zde umělci, například Jan Werich, Miloslav Švandrlík, Waldemar Matuška, hrálo se zde bytové divadlo a zpívalo. Všechny vnitřní dřevěné konstrukce stavby jsou původní. Mlýn je zapsán jako národní kulturní památka. Na skále nad budovou mlýna se našly pozůstatky pravěkého hradiště. Prý zde bylo v závěrečném období doby kamenné výšinné sídliště. Na toto místo se také dá dojít, musí se ale zdolat dost vysoký skalní ostroh. Je to ale poněkud namáhavější výstup, protože zde není upravená cesta. Krásné panorama mlýna Denemark nám ale stojí za tu námahu. Když se pokocháme výhledem, vrátíme se na cestu a pokračujeme dále. Spálený mlýn je vidět z dálky. Pochází ze šestnáctého století a v roce 1870 vyhořel. Zásoboval moukou celé město. Během druhé světové války zde pekli chléb. Provoz mlýna byl po válce ukončen, pekárna pracovala ještě v padesátých letech. Babička mi vypravovala, jak si tam pro velmi dobrý chléb chodili. Potomci majitelů mlýn využívají k rekreaci a v současné době zde probíhá rekonstrukce.

Nyní už se blížíme k cíli. Projdeme ještě kolem dvou zřícenin mlýnů. Cimburk má název podle pravěkého hradiště. Mlýn v polovině dvacátého století vyhořel a už nebyl obnoven. Dnes jsou zde jen obvodní zdi a postupně vše zarůstá. U mlýna se zachoval sklípek s opracovaným kamenným portálem. Prý sloužil jako lednice. V zimě se do něho navezl led z blízkého rybníka a vydržel tam prý dlouho do léta. Poslední mlýn, který lemuje naší cestu je Šimákov. Pochází z patnáctého století, v roce 1904 vyhořel a již nebyl obnoven. Obejdeme trosky mlýna, kolem vodopádu do mírného kopečka a už jsme u Velkého rybníka. Je vlastně uměle vytvořen a pochází z roku 1852. Byl vybudován v úzké skalní soutěsce a má charakter údolní nádrže. Hráz je dlouhá 80 metrů a 16 metrů vysoká, zadržuje asi 299 tisíc metrů krychlových vody. V minulosti měl rybník regulovat přívod vody do mlýnů a dalších podniků v Kutné Hoře. Z původního rybářského domku pro hlídače – hrázného byla kdysi přestavěna restaurace. V dnešní době je bohužel uzavřena. Občerstvení si tu tedy nekoupíte. Ale pokud sem dorazíte během léta, můžete se osvěžit koupelí v rybníku. Dříve zde bývala upravená pláž. Nyní už také není. V okolí rybníka je mnoho chat. Někteří majitelé zde bydlí celoročně.

Tuto procházku absolvujeme několikrát ročně. V každém období je moc hezká. Dá se tudy projet i na kole. Pro vyznavače geocachingu ideální naleziště několika keší. K Velkému rybníku se dostanete i jinými cestami nebo po silnici. Tato cesta je ale nejkrásnější.

Jaa123 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete