Prodloužený víkend v Budapešti - neděle

Můj předchozí článek o návštěvě Budapešti končil naším večerním návratem z Budínského hradu do hotelu. Cestou jsme se s dcerkou zastavily v kavárně na začátku Andrassyho ulice. Bylo asi půl sedmé. Seděly jsme u velkého okna a všimly jsme si, že na jindy tak rušné ulici nejezdí najednou žádná auta ani autobusy a že kolemjdoucí se volně procházejí po celé šířce bulváru.

Za chvilku jsme vyšly ven z kavárny a vydaly se směrem k maďarské Opeře. Tam už bylo přes celou šířku ulice připraveno obrovské hlediště, které bylo tou dobou už skoro zaplněné. Netušily jsme, co se bude dít, a zvědavost nám nedala, abychom neusedly na židle k ostatním divákům. Postupně přicházeli další a další lidé, kteří pak stáli kolem improvizovaného hlediště, protože tam už nebyla žádná volná místa. Úderem sedmé začaly kočáry přivážet herce v kostýmech před vchod divadla. Ti pozdravili diváky a odcházeli do budovy Opery. Nad jejím vchodem bylo zavěšeno velké plátno a na něm se vzápětí objevily záběry na oponu a pak i jeviště Opery. Vše bylo jasné.

víkend v Budapešti Nachomýtly jsme se k živému přenosu operního představení. Najednou zazněly tóny maďarské národní hymny, lidé povstali a zpívali. Potom se na plátně objevily titulky: hrála se opera Ference Erkela (1810-1893, zakladatel maďarské národní opery) „Hunyadi Laszlo“. Poslechly jsme si předehru (hudba byla příjemná v romantickém stylu) a podívaly jsme se ještě na první dějství, ale děj nám unikal. Že se v Budapešti podíváme i na operu, toho bychom se ještě odpoledne vůbec nenadály. Byl ale to zajímavý a velice příjemný zážitek.

V neděli jsme kolem deváté opustily náš hotel a vydaly se na návštěvu parlamentu. K naší velké lítosti visela u vchodu cedule s oznámením, že vstupenky jsou na celý den vyprodány. Na prohlídku parlamentu jsme se moc těšily a tohle bylo opravdu velké zklamání. Novogotická budova maďarského Parlamentu je určitě nejznámější stavbou Budapešti a je druhou největší budovou parlamentu v Evropě. Jeho rozměry jsou úctyhodné - 268 x 118 m. Nachází se v něm skoro 700 místností a ukrývají se v ní také uherské korunovační klenoty.

Trolejbusem jsme se vrátily k náměstí Oktagon a „naši“ Andrassy ut. Tento krásný bulvár plný zeleně a reprezentativních budov končí na Náměstí hrdinů. Jedná se o rozlehlé náměstí s monumentálním sloupořadím se sochami významných historických osobností maďarských dějin: Arpád a jeho družina na koních, svatý Štěpán s křížem, Matyáš Korvín, Hunyadi, Andrassy, Rakoczi... Na náměstí stojí také Muzeum výtvarných umění, které stojí určitě za návštěvu. Prohlédly jsme si zde exponáty z antického Řecka, Říma i starého Egypta. Největší část muzea však zaujímá obrazová galerie se sbírkou obrazů od renesance až po 20. století (Cranach st., Dürer, Rembrandt, El Greco, Monet a mnoho dalších). Po dvouhodinové prohlídce galerie jsme si daly v nejbližší cukrárně zmrzlinu a hledaly jsme na plánku města cestu na nádraží Keleti, odkud jsme měly odjet stejným expresem zase domů. Na návštěvu nedalekého lunaparku Vidampark nebo na koupání v Széchenyi lázních už nám nezbyl čas.

Za ty necelé tři dny jsme viděly skoro „nej“ z Budapešti, co se týká pamětihodností. Při další návštěvě bychom si určitě chtěly užít i koupání v termálních lázních, kterých je tady na desítky, projet se výletní lodí po Dunaji, zajít na výstavu, na nákupy, na proslulé bleší trhy atd. V Budapešti se nám moc líbilo, je to krásné město a určitě se tam ještě někdy rády vrátíme.

Nelke56 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete