V pátek 28. září jsme s dcerou vyrazily na prodloužený víkend do Budapešti.

V devět hodin ráno v jsme v Břeclavi nasedly do rychlíku EC Avala 271 Praha – Bělehrad a o půl jedné po poledni jsme už vystupovaly na budapešťském nádraží Keleti. Než jsme se vydaly do ulic, objednaly jsme si ještě místenky na nedělní vlak zpět.

Náš hotýlek byl nedaleko Andrassyho ulice, asi kilometr a půl od nádraží. S batohem na zádech jsme šly nejdříve po Rakocziho bulváru směrem do centra. Docela velký provoz a hluk nebyl zrovna příjemný, ale už tato cesta do hotelu byla vlastně prvním seznamováním se s městem. Po pár minutách jsme zabočily na příjemnější „zelený“ okružní bulvár Erszébet se spoustou obchodů a kaváren. Za chvilku jsme dorazily k osmiúhelníkovému náměstí Oktogon, které protíná Andrassyho ulice, a kousek za rohem jsme se ocitly u našeho hotelu.

Kolem třetí odpoledne jsme se vydaly na „průzkum“ do centra města. Po Andrassyho ulici jsme pokračovaly jakoby směrem k Dunaji. Minuly jsme klasicistní budovu Maďarské státní opery postavenou na konci 19. století a vyfotografovaly se před sochou nejslavnějšího maďarského hudebního skladatele Ference Liszta. Andrassyho ulice je široký bulvár, podobný těm pařížským, se stromořadími po stranách silnice a s příjemným posezením před mnoha kavárnami a bary. Vedle sebe se střídají obchody s luxusním zbožím, zastupitelství různých společností i zemí, banky, restaurace.  A už jsme stály na křižovatce s ulicí Bajcsy Zsillinszky út a vpravo před sebou jsme měly baziliku svatého Štěpána, patrona všech Maďarů. Štěpán byl první uherský král, žil v letech 970 až 1038. V pokladnici baziliky je uchovávána  vzácná relikvie - nabalzamovaná pravice tohoto světce.

Nezapomenutelným zážitkem byl výhled z kopule chrámu. Dostat se nahoru na kopuli je možné buď výtahem nebo po točitém schodišti a pak po železné konstrukci v kopuli s dalšími schody. Ochoz nahoře je místy snad jen půl metru široký. Ale vyšlapat těch 380 schodů se vyplatí.

Na východní straně se pod vámi rozprostírala „rovinatá“ Pešť, na západní straně na druhé straně Dunaje se krajina zvedala do tzv. Budských hor, kde leží druhá část města s hradem a nejstaršími památkami - Óbuda. Výhled na budínskou stranu je opravdu nádherný.  

Od baziliky jsme pak pokračovaly pěší zónou k Rooseveltovu náměstí na nábřeží Dunaje. Před námi se rozevřelo známé budínské panorama: Dunaj s Řetězovým mostem zdobeným lvy, vlevo na pahorku Gelért jsme viděly citadelu a vedle ní sochu Svobody, přímo před námi jsme měly výhled na Budínský hrad s kopulí a trochu dál vpravo byl vidět kostel sv. Matyáše a Rybářské bašty.

Pomalu se začínalo stmívat. Z nábřeží jsme odbočily doleva a po pár metrech jsme se ocitly v samém srdci Pešti na náměstí Vörösmarty tér, kde začíná pěší zóna táhnoucí se ulicí Váci a končící velkou tržnicí. Byl příjemný podvečer, na náměstí byla spousta lidí, pouličních umělců – hudebníků, živých soch, loutkoherců – lidé se bavili, posedávali v zahrádkách restaurací a kaváren. Také my jsme neodolaly, posadily se do jedné a daly si pizzu na maďarský způsob (s čabajkou, slaninou a paprikou). Na populární ulici Váci jsme přišly už za tmy. Byla krásně nasvícená, takto vypadala ještě mnohem hezčí než za denního světla.

Pak už jsme se docela unavené vracely do hotelu. Na příští den, na sobotu, jsme si naplánovaly návštěvu synagogy, tržnice a Budínského hradu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10