Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole (Catherine Deneuve) je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola (Fabrice Luchini), který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě.

Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Najde si dokonce i milence (Gérard Depardieu). Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje…

Francouzský originální název nového filmu François Ozona je Potiche. Slovo  ve francouzštině znamená vázu nebo jiný drobný dekorativní předmět malé hodnoty, který si postavíme na poličku či krbovou římsu. V každodenní mluvě Francouzů je toto slovo používáno jako posměšné označení pro ženy, které jsou považovány za pouhé ozdoby svých partnerů, bez výraznější vlastní identity. Toto označení si svým vystupováním na veřejnosti vysloužily i některé ženy politiků či dokonce samy političky – například Madame Chirac nebo Ségolène Royal.

Režisér François Ozon o filmu - Nápad a adaptace

Už dlouho jsem chtěl natočit film o místě žen v dnešní společnosti a politice. Když jsem někdy před deseti lety viděl hru Potiche od pánů Barilleta a Grédyho, hned jsem si řekl, že je to skvělý materiál pro zfilmování. Ale trvalo mi dost dlouho, než jsem námět pojal za vlastní a uvědomil si, jak jej adaptovat a zmodernizovat. Cítil jsem, že bych z té hry mohl udělat skvělou komedii, ale nechtěl jsem udělat film, obracející se do minulosti bez vztahu k dnešní realitě. Ke spuštění celého projektu pak vedly dva katalyzátory: setkání s producenty bratry Altmayerovými, kteří navrhovali, ať natočím politický film o Nicolasovi Sarkozym, něco v duchu Královny od Stephena Frearse… A pak prezidentské volby v roce 2007, kdy jsem opravdu s velkým zájmem sledoval kampaň kandidátky Ségolène Royal…

Brzy jsem si uvědomil, že udělat adaptaci této hry bude hodně jiné než s dvěma mými předchozími filmy. Ty se odehrávaly ve čtyřhrách a zaujal jsem dobrovolně k jejich režírování divadelnický postoj. Water Drops On Burning Rocks byla o vzájemném omezování v páru. 8 žen mi zase dalo možnost dát 8 hereček do společné klece a sledovat jejich chování.

A Potiche je naproti tomu o emancipaci, o proniknutí z klece a je natočen na různých lokacích, zatímco první dva zmíněné vznikaly většinou ve studiu. Hra je však svým námětem natolik nadčasová, že stačilo si pohrát s pár detaily, aby vznikly paralely s dnešní společností a současným politickým klimatem. V dnešní době je sice mnohem více žen, které podnikají, nebo pracují na důležitých administrativních postech, ale velká část problémů a postojů, které na ně doléhají, se za posledních třicet let moc nezměnila.

Hra jako taková končí, když Suzanne přebírá vedení továrny a dá košem svému muži i komunistickému milenci. Já jsem připojil ještě jedno dějství, ve kterém manžel znovu získá vedení továrny. Z tohoto ponížení a frustrace pramení Suzannina touha vstoupit do politiky a pomstít se. Tento její nápad je zmíněn i v původní předloze, kdy v žertu pronese: „Jednoho dne budu kandidovat na úřad! Vedla jsem továrnu, proč bych nemohla vést Francii?!“ Během psaní jsem se pravidelně setkával s Pierrem Barilletem - velmi mne podporoval v mých nápadech a přinášel spoustu svých. Měl radost z toho, že jeho hra dostává nový život, že nezrazuji jeho práci, ale dávám jí nový rozměr.

Catherine Deneuve a Gérard Depardieu opět spolu

Nechtěl jsem hledat chabou napodobeninu skvělé Jacqueline Maillan, která roli ztvárnila v originální hře. Roli jsem nabídl přímo Catherine Deneuve, protože jsem věděl, že jí dodá jiskru svým nezaměnitelným charakterem - dělá z filmových situací věrohodně působící realitu. Také jsem potřeboval, aby roli ztělesnila herečka, která ukáže během děje všechny transformace hrdinky.

Bylo opravdu příjemné znovu s Catherine pracovat a například v porovnání s 8 ženami, kde byla jednou z více hrdinek, zde mohla opravdu vyniknout jako představitelka hlavní role. Když jsem se jí na začátku zeptal, jak by se jí líbilo hrát potiche, okamžitě souhlasila a to pro mne bylo také důležité - mít její souhlas, než se do projektu pustím. Navíc tu postavu miluje, takže do ní opravdu vložila kus sebe a byla to zábava.

Když si představujeme na stříbrném plátně vedle Catherine Deneuve někoho jako milence, přirozeně nás napadne Gérard Depardieu. Hráli už spolu tolik párů a je mezi nimi taková magická chemie. Věděl jsem, že si užijí společné hraní a diváci si užijí vidět je spolu. Babin, kterého Gérard hraje, patří mezi mé oblíbené postavy. Beznadějný romantik zaseknutý v minulosti, zároveň však velmi jízlivý a doslova ženatý se svým politickým přesvědčením.

Chce také změnit svůj život, stát se otcem, být se Suzanne a žít radostmi obyčejného života... A sám říká „Copak nemohu být také šťastný?“. Nedokázal jsem si představit nikoho jiného než Gérarda jako představitele tohoto silného, houževnatého chlapa se sentimentální stránkou; Gérardovi se také role hned líbila a mohlo se začít. Pro jeho účes jsme se inspirovali slavným kastrólovým sestřihem francouzského politika Bernarda Thibaulta.

Francouzská komedie Profesionální manželka je zahajovacím filmem 13. ročníku Festivalu francouzského filmu (25.11.-01.12.2010) a 23. prosince vstupuje do běžné distribuce.

Zdroj: Hce.cz

Vendi V.
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout