Historie této rodinné chaty se začala psát v roce 1944 a od té doby jsou společně strávené chvíle na chatě rodinnou tradicí. Dědeček dostal od svých vnoučat slib, že mu splní jeho poslední přání – být rozprášen na zdejší zahradě. Není tady elektřina, ale ani ji nechtějí. Milují totiž společné „černé hodinky”. Na renovaci po téměř osmdesáti letech nezbývají prostředky.
Těšte se na impozantní rekonstrukce českých chat v podání architektů a mravenců všeho druhu – Petra Portycha, Martina Štroufa a Sebastiana Wojnara. Novinkový pořad České chaty snů o proměnách chat a chalup – oblíbeném druhém bydlení Čechů – vtrhává do televizního éteru i na prima+, kde si díl můžete pustit s týdenním předstihem.
Do téhle chatky jezdí už pátá generace jedné rodiny. Když se to sejde, nocuje tu i dvanáct lidí. Proč se majitelé do pořadu přihlásili? Podlaha už to měla za sebou a nedávno nová střecha byla špatně udělaná. Proměna začala tím, že architekti domek odstrojili na obvodové stěny. Rekonstrukce tak otevřela obytný prostor až do krovu a vnesla do domku svěží vzduch. Z toho jsou majitelé nejvíc nadšení. Pochvalují si i to, že se interiér zbavil letitých nánosů rádoby potřebných věcí. Vybavení je kompletně nové, zachoval se jen původní dvojdřez na mytí nádobí, tzv. „myčák“, který se repasoval. A Sebastian skříňku s lavory na mytí nádobí krásně zrenovoval. Všude voní dřevo, chata je přívětivá, plná světla a prostoru.
Motto architekta: Chaloupku do minulosti vrátit, přesto současnosti přiblížit více. Otevřením krovu a změnou dispozice tři generace uspokojit.
Chata u lesa na Příbramsku, kterou postavil pradědeček současné majitelky v polovině 20. století, ještě tak trochu dýchá první republikou. Není v ní elektřina, topí se petrolejkami, voda se musí přivážet. Tak to zůstalo i po proměně, majitelé na tom trvali. Díky Českým chatám snů má však dnes chata novou střechu i podlahu, otevřený interiér, novou přístupovou cestu a fialovou fasádu, která byla původně vínová, ale architektům se ta výrazná barva líbila, protože pasuje k antracitové střeše a bílým okenicím.
Co říká na první proměnu jeden z architektů Martin Štrouf? „Chata se nachází na rovinatém pozemku se solitérní výsadbou, hodící se k charakteru stavby. Chata je bez připojení k elektrické síti, což nahrává ryze rekreačnímu využití, bez dostupnosti aktuálních problémů. Z chaty dýchala díky modernistickým prvkům atmosféra 40. let. Objekt byl na své stáří v dobrém technickém stavu, pouze novodobé zásahy chatě spíše uškodily, než pomohly. Cílem bylo zachování modernistického ducha chaty a zlepšení stavebně-technického stavu spočívající především v nových skladbách střechy a podlahy.
Největší výzvou bylo zobytnění podkroví a jeho propojení s přízemím. To bylo zároveň i hlavním problémem, protože stávající skladba střechy nebyla vhodná pro obytný účel. Nová střecha je tak izolovaná nadkrokevní tepelnou izolací s provětrávanou mezerou a nově osazená střešní okna přivádějí dostatek denního světla a čerstvého vzduchu. Snažili jsme se zachovat modernistický duch chaty, vyjít z původních materiálů a barevnosti. To se týká především betonové dlažby, pastelové barvy fasády a typu střešní krytiny – české šablony. Zajímavým prvkem je pak propojení podkroví s přízemím pomocí sítě, která má zároveň bezpečnostní i herní funkci.“