Jednou v noci se opravdu rozchumelilo, že nebylo možné ani otevřít vchodové dveře. Sněhu bylo opravdu požehnaně, proto než se pejsek mohl jít vyvenčit a poprvé se seznámit se sněhovou pokrývkou, bylo nutné sníh odhrnout.
Mysleli jsme, když jsme Rečka vypouštěli do sněhové nadílky, že se nám hned vrátí do domu, a že už nebude chtít vylézt. Nejdříve zkoumavě oťapkával studený sníh jako malé dítě, když sahá na něco, čemu nedůvěřuje, potom si šlápnul i druhou packou a už byl ve sněhu celý. Nějak se mu ve sněhu zalíbilo. Už jsme v jeho tváři konečně mohli vidět jeho šťastný výraz, který nám ukazuje i po těch letech.
![](https://www.chytrazena.cz/obrazky/admin/clanek/kacice-snih-stopy-10.jpg)
Když se nám pejska nedařilo odvolat do tepla, zkusili jsme na něho malou lest. A to takovou, že se schováme domů a necháme ho samotného. Rek nesnáší samotu a je zvyklý, že má pořád společnost. Jak tomu bylo tehdy? Myslíte si, že milý pejsek brečel a škrábal na dveře, aby si ho lidská rodina vzala domů? Kdepak! Reček odběhl, nebo spíš odskákal hromadou sněhu, která byla větší než samotné štěně, na zahradu a tam ve svém dovádění pokračoval. Nejdříve ochutnával sníh, který mu hned zachutnal, když už měl zmražené bříško, tak poskakoval v závějích jak zajíček.
Sledovali jsme jeho radovánky ve vyhřátém domě, ale štěně jsme neviděli, viděli jsme jen černou skvrnu s plandavými vlajícími uši v rytmu skoků a otevřenou tlamičku do jakéhosi psího úsměvu. Tento výraz našeho Reka nikdy nezapomenu a vždycky, když náš pes vítá nový první sníh, tak si na to vzpomenu.
Ale sněhové dovádění si vybralo i své úroky. Pejsek byl úplně rozmočený, když už byl dostatečně unavený, aby si odpočinul, než vyrazí na další objevování sněhu. I když jsme ho důkladně vysušili a nahřáli mu pelíšek, tak byl přece jen dost malý, aby se ubránil nachlazení, nastydnutí kloubů a následné návštěvě veterináře.
My jsme se do dalších let poučili, ale náš milovaný pejsek rozhodně ne. Sníh co sníh dovádí a dovádí, a my ho zaháníme po chvilce do tepla s ručníkem v ruce a zahříváme, aby se nám náš člen rodiny nenastydl, jako první zimu.
Kamelie93 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz