Naše malá dcerka odjakživa miluje všechna zvířátka, asi tak jako každé dítě. U každého zvířátka na procházce musíme zastavit a povídat, co je to za zvířátko, jak dělá atd. A proto jsme jí chtěli udělat radost a udělali jsme si výlet do ZOO Jihlava. Už když jsme poprvé sedli do vlaku, tak z toho byla celá paf a pořád vykuleně koukala a co teprve když jsme zastavili u prvního zvířátka, to byla v sedmém nebi a zubila se od ucha k uchu a ukazovala svých čtrnáct zoubků.

Nejraději by všechna zvířátka pomuchlovala a odnesla si je domů. Nejvíce ji zaujala žirafa a nemohla uvěřit, co to má s krkem, co se jí stalo, že ho má tak dlouhý?
A jak je možné, že ti ptáčci mají tak barevná peříčka a jsou tak velcí, když venku v přírodě létají všichni ptáčci s černými peříčky a jsou malinkatí?
A proč nemá ježek na bodlinkách jablíčko a hruštičku, jak je tomu v knížce?
A kde má klokan klokaní miminko, proč ho nemá  v kapse na bříšku?
A proč jsou některé opičky malé a některé opice jsou přerostlé?

Ten krokodýl je teda obrovský, ten není jako v televizi, tenhle by se do televize ani nevešel. Ten lenochod se ani nepohne, ten je jak taťka, když přijde z práce, tomu se taky nic nechce a ani se nepohne. Ještě, že je ten medvěd takhle daleko, ten by nás spapal všechny jako vlk, ani babička by nás pak nezachránila a břicho by mu teda nepárala, tu by taky snědl. Na toho hada bych teda nemákla, ten by mě asi kousnul, vypadá hrozitánsky.

Zážitků byla spousta a ty dětské hlášky nás bavily celý den, stály tam za to i prolézačky, na kterých se malá vyblbnula a nechtěla slézt za žádnou cenu a už vůbec nechtěla domů, až pod záminkou, že se stavíme u tety pohladit pejska. Na pejska mimochodem nedošla řada, protože jsme byli rádi, že jsme se dostali do postele a dcerka měla zážitky ještě celý příští týden.