Prý se tomu říká láska

V mládí jsem se seznámila s chlapcem. Nebylo to ale osobní seznámení, nýbrž o Tomášovi mi vyprávěla kamarádka. Neřekla mi o něm moc informací. Byly jsme na prahu dospělosti a obě jsme se rozhlížely po světě, objevovaly jsme taje lásky a začaly jsme toužit po vztahu, který by překračoval ten čistě kamarádský. Když mi Markéta vyprávěla, že u její tety bydlí hodný chlapec, kterému bych se mohla líbit, a máme navíc podobné záliby, nevěnovala jsem tomu pozornost.

Později mi vyprávěla, že Tomášovi o mně říkala a on projevil zájem si se mnou napsat třeba dopis. Nebyla to doba počítačů, a tak vše zůstalo v čistě teoretické rovině. Když se ale Markéta nepřestala zmiňovat o tajemném Tomášovi a jednou mě dokonce požádala, jestli by mu nemohla předat mou adresu, souhlasila jsem.

Brzy mi přišel velmi milý dopis. Psal ho Tomáš. Psal o svém životě, o svých zálibách, o přírodě i přátelích. Psali jsme si několik měsíců. Ani jednou Tomáš nenavrhl osobní setkání, byť nebydlel daleko. Nechtěla jsem se Markéty na nic ptát, ale toužila jsem svého korespondenčního kamaráda poznat osobně. Když se Tomáš k návrhu osobního setkání neměl, navrhla jsem ho jednoho dne já.

Tomáš váhal. Pak se zeptal na rovinu, jestli znám jeho osobní handicap. Neznala jsem. Markéta mi nic bližšího o Tomášovi neřekla. A tak se mi nakonec svěřil, že ve svém dětství přišel o hlas. Nebylo to následkem úrazu, jak by se mohlo zdát. Jako malý byl přítomen úmrtí vlastní maminky. Selhalo jí srdce a svým bezvládným tělem zavalila jeho dětské tělíčko. Otec, který vyjížděl za prací mimo domov, našel svou zesnulou ženu a pod jejím tělem svého notně vysíleného a již dehydrovaného syna až za dva dny. Malý Tomášek byl na několik dní hospitalizován v nemocnici. Tělo se vyléčilo, ale zažitý šok v Tomášovi zanechal následek, ztrátu hlasu. Od té doby ze sebe Tomáš nevydal ani hlásku. Jinak se chlapec vyvíjel jako jiné děti.

Chtěla jsem se přesto s Tomášem osobně sejít. Když zjistil, že mi jeho problém nevadí, vyšel mi vstříc a setkali jsme se. Vůbec mi nevadilo, že nemluví. Co chtěl, to mi napsal, krásně se usmíval a následná procházka městem a později i společné koupání v rybníce a další aktivity byly prima.

Až teprve nyní se o nás dozvěděla Markéta. I ona byla ráda, že jsme se nakonec setkali a rozumíme si. S Tomášem mi začal vztah, krásný a romantický, plný různých tajemství a překvapení, který nikdy nezevšedněl. Byla jsem šťastná. Občas mě malinko trápilo, že se Tomášovi nedá pomoci. Zkoušel prý navštívit různé odborníky, ale hlas se nikomu z nich nepodařilo Tomášovi vrátit. A tak jsem se smířila s tím, že můj partner nemluví.

Po dvou letech krásného vztahu mě Tomáš požádal o ruku. Pozval mě na romantickou večeři, kde mi předal krabičku obsahující zásnubní prstýnek. Když jsem se slzami v očích souhlasila, zaslechla jsem ochraptělé: „Miluji tě.“ Ta slova vyšla z úst mé lásky. To jsem se už rozplakala úplně. Seděla jsem v luxusní restauraci a řvala jak blázen. Tolik jsem byla dojatá.

Od tohoto dne má láska mluví, a je to již přes padesát let, kdy se událost stala. Ač naše láska není už tak bouřivá, jako na začátku, o to pevnější a krásnější vztah spolu máme. Vychovali jsme děti, máme již dospělá vnoučata a těšíme se také na příchod prvního pravnoučete.

Ač na začátku bylo ticho, od té doby jsme si toho pověděli spoustu a doufáme, že naše společné povídání, milování a láska ještě dlouho neskončí.

Osov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete