Psí kamarádi

Ti dva se znali a byli jako bratři, na vycházkách prováděli kdejakou lotrovinu, i když byl mezi nimi věkový rozdíl 6 let, ale rychle si na sebe zvykli a zůstali věrnými kamarády dalších  několik let. Milovali společné vycházky ven, ale jelikož bydlíme ve městě, tak byli na vodítkách. Společně jedli  i spali, a měli se strašně rádi. Měli i společné zájmy co se týká hraček, oba dva měli rádi menší gumové hračky, a proto museli mít vždy 2 stejné. Dopřávali si kvalitní granule i konzervy, občas i psí pamlsky, ale bohužel nic netrvalo věčně. Bohužel loni paní veterinářka zjistila u Alana těžký zánět plic, bylo to na podzim. Alan prodělal nějakou virózu, a bohužel jak u starších psů bývá, už se z toho nedostal. Paní veterinářka nám oznámila, že po prodělané viróze u něj propukl veliký zánět plic, a i přes veškerou lékařskou pomoc jako byla antibiotika, bohužel na konci listopadu zemřel doma ve spánku. Bylo mu skoro 18 let, což je na psí věk požehnaný věk.

Oplakala jsem ho a utěšovala jsem se myšlenkou, že mám ještě našeho chlupáče Míšu, který jako by to vytušil, choval se tak, jako kdyby byli oba dva. Vydal za dva, ale bohužel skoro za 2 měsíce prodělal infekci močových cest, a vzhledem k svému věku se úplně nezotavil, a bohužel diagnóza byla špatná.  Koncem ledna jsem navštívila paní veterinářku, protože Míša přestal jíst, špatně chodil.  Paní veterinářka ho léčila antibiotiky, a dávala mu injekční výživu, ale bohužel po 14denní léčbě nic nepomohlo, až nakonec došlo na vyšetření krve.

Ten den se mi vryl do paměti - byla to středa, v 11 hodin mu paní doktorka odebrala krev a kolem 14. hodiny volala ohledně diagnózy. Ta byla zdrcující. Míšovi selhávaly ledviny a játra a paní doktorka mi doporučila jeho uspání, aby se netrápil. Svolila jsem a domluvila to na druhý den s tím, že ho tam odveze syn, protože já bych se na to nemohla dívat. Druhý den syn odjel s Míšou   k veterinářce, a už se vrátil sám. Bylo mu skoro 12 let, ale byl součástí rodiny, i když posledních několik let už jsem se mu věnovala z větší části já, děti odrostly a mají jiné zájmy a svoje rodiny. Tak jsem během pouhých pár měsíců přišla o oba svoje miláčky, chápu, že se dožili požehnaných roků, ale každý rok jsem si říkala, že tu ještě budou dlouhou dobu s námi. Mám mnoho vzpomínek, fotek a videí, na oba dva. I když je to stále čerstvé, zatím jsem odmítla všechny pokusy mi sehnat dalšího psího kamaráda. Měla jsem je ráda oba, Míša byl součástí rodiny skoro 12 let a Alan, i když byl v naší rodině něco přes 4 roky, také byl velkou součástí mojí rodiny.

Možná po několika měsících, až ta bolest částečně přejde, tak si myslím, že možná si nějakého pejska pořídím, i když v těchto dnech o tom nechci slyšet ani slovo.

LenkaK1111 - čtenářka
ChytráŽena.cz