Eva Hurychová (53) měla v osmdesátých letech velmi slušně rozjetou kariéru. Koncertovala s Bacily Jana Neckáře a poté s vlastní skupinou Pudr. Byla častým hostem televizních obrazovek a dvacet koncertů za měsíc byl její standart. A její hity jako Já přijdu, Chybička se vloudí, Souhvězdí lásky a řadu dalších, si tenkrát pobrukoval každý druhý... Pak se zamilovala, vdala a nakonec povila dvě vytoužené děti. A kvůli manželovi, který si přál, aby se věnovala pouze dětem a rodině, hodila úspěšnou kariéru za hlavu. Do manželství přinesla nejen svou práci a energii, ale i dům, auto, či úspory... Letos uplyne dvacet let od o doby, kdy řekla »ANO« technikovi své kapely Pudr Jiřímu Mošnerovi. A jaký je její život nyní? Kdysi populární zpěvačka prošla doslova peklem a stala se obětí domácího násilí. Nyní se pomalu zvedá z bahna ponížení, začíná opět zpívat a dokonce pomáhá stejně postiženým ženám...

* Evo, váš manžel vás psychicky i fyzicky týral déle než osm let. Jak jste to mohla tak dlouho vydržet?
„Kvůli dětem jsem chtěla udržet rodinu a také jsem měla strach jít se svým problémem otevřeně ven. Obáváte se, aby vám partner neublížil ještě víc, což člověka brzdí a raději se nesvěřuje. Základní problém je, že u nás není zákonně ustanovená povinnost vůči původní rodině. Ve vyspělých zemích je rozvod až poslední fází rozchodu. Z tohoto důvodu jsem ani já nepodávala žádost o rozvod, chtěla jsem nejprve majetkové vypořádání. U nás se však může klidně táhnout i deset let, a to je víc než absurdní. Mnoho žen proto zvolí raději formu přežití života než jeho prožití, i když je to mnohdy ohrožuje i na zdraví. Nevědí kam by šly a co by si počaly. Azylové domy jsou pouze nouzovým řešením, nikoli plnohodnotným životem.“

* Po kolika letech jste si uvědomila, že doma nemáte toho nejlepšího chlapa?
„Uvědomila jsem si to hned. Když je člověk zamilovaný, tak si ten svůj vztah nechce kazit. Měl by si ovšem dávat velký pozor na varovné signály. I když nechceme partnerovy chyby vidět, osud nám je přesto dává najevo a my bychom je měli pečlivě registrovat. Klíčový je moment, kdy k vám partner zaujme nepřátelský postoj. Pokud se jednou u partnera objeví, dá se předpokládat, že se bude stupňovat.“

* Uměla byste definovat svou největší chybu?
„Největší chybou bylo, že jsem nechtěla vidět a slyšet varovné signály. Nevěnovala jsem jim pozornost a bláhově jsem doufala, že se všechno změní. U domácího násilí se zlepšení většinou nedočkáte. Když mlčíte, agresor navíc získá pocit, že si může dovolit všechno.“

* Kdy vám bylo úplně nejhůř?
„Nejhůře mi bylo v okamžiku, kdy mi manžel chtěl vzít děti a dokonce si vymohl psychologické posudky. Odmala jsem se s největší pečlivostí věnovala dětem a byla neustále s nimi. Neflámuju, nepiju a nedroguju, a přesto úplně cizí lidé mají právo rozhodovat o vašem životě, jestli vám nechají vaše vymodlené děti. Kdyby nebyl můj muž takový despota a neměl majetnický vztah ke všemu, nemusely jsme to s dětmi prožít. Děti chtěl do péče pouze proto, že nechce prodávat dům a už vůbec se nechce dělit o společný majetek.“

* Vy spolu po tom všem pořád ještě bydlíte v jednom domě?
„Je to jeho dům stejně jako můj. Před třemi lety se manžel odstěhoval k nějaké barmance, ale kdykoli může přijít, a to není vůbec příjemný pocit. Nejvíc absurdní je fakt, že manžel počítá s mým majetkem pro novou rodinu a nabízí se otázka, jestli jsem vyspělý stát, protože to by se nikde jinde stát nemohlo.“

* Přemýšlel jste někdy o sebevraždě?
„O sebevraždě jsem nepřemýšlela, ale černé myšlenky občas napadnou každého člověka, jeli v tíživé situaci. Mě potkaly taky, ale nikdy mě nenapadlo udělat to skutečně.“

* Jak vám bylo, když vás muž napadl poprvé?
„Hrozně. Jsou to věci, které by se vůbec neměly dít. Nejhorší je, že mě napadl před dětmi, kterým tehdy bylo necelých šest let.“

* Jakým způsobem vás manžel napadal fyzicky?
„Fyzicky mě napadl v podstatě třikrát. Poprvé do mě strčil ještě někdy před svatbou, ale to nebylo ještě tak vážné. Potom mi dal před dětmi surovou ránu do obličeje. A potřetí mi dal nebezpečnou ránu do krční karotidy. V mém případě byl stěžejní psychický teror. Nechci říkat, co je horší, a co je lepší, zmíním jen to, že psychický teror může existovat bez fyzického násilí, ale u fyzického týrání je vždy i psychické. Obojí je špatné, protože žádné násilí nesmíme tolerovat ani vteřinu.“

* Myslíte, že je to poznamenalo děti?
„Určitě. Kdyby je jejich otec opravdu z hloubi srdce miloval, nikdy by nedopustil, aby viděly a slyšely všechno, čeho byly svědky.“

* Jaký máte vztah se svými dcerami?
„Jsou v pubertě, to jsme si prožili všichni. Vztah s dcerami mám dobrý, i když se jim pochopitelně nelíbí, že po nich chci plnění povinností, což je v jejich věku normální. Vím, že jim časem dojde, že mámina náruč není jen hýčkání a konejšení, a že do ní patří i to, aby je dobře vychovala.“

* Myslíte, že díky tomu dříve dospěly?
„Jsou vyzrálejší a přitom mohly zůstat ještě chvíli dětmi, což mě mrzelo. Už jsem se s tím srovnala.“

* Nenapadlo vás třeba odejít?
„Nemám zatím kam. Maminku mám v Liberci, a proto se s dětmi těšíme na moment, kdy k majetkovému vypořádání dojde a my si zařídíme nové bydlení, včetně stejné životní úrovně.“

* Jak fungoval váš partnerský život?
„Nějak fungoval, ale dobrý nebyl. Pouze navenek jsme působili jako harmonická rodina, manžel si dával velmi záležet na tom, aby ve všem působil skvěle. Kdo neprokoukne jeho druhou tvář, může si o něm myslet všechno dobré.“

* Urážel vás i slovně?
„Ty slovní výpady byly vůbec nejhorší. Urážel mě kdykoliv a kdekoliv. Často mi říkal ať táhnu s hadrem do kuchyně, že jedině tam patřím, že ho nezajímám a podobně. Nemá cenu to tady říkat, byly to ty nejsprostší urážky, vydírání, ponižování a zastrašování.“

* Prý vás taky dokonce jednou vyhodil z auta?
„Z auta mě vyhazoval a vysazoval mockrát.“

* Za jízdy?
„Ano, za jízdy. Někdy mě vysadil, jindy otvíral dveře za jízdy. Před dětmi potom argumentoval tím, že chtěl vyvětrat. Jednou jsem naopak chtěla vystoupit já, to bylo před cestou na hory, ale v tom se prudce rozjel, až se rozlítly dveře a takto jsme se řítili z kopce.“

* Choval se k vám vůbec někdy manžel hezky?
„Ano. I přes jeho prchlivé nálady se ke mně neotočil zády v době mých nemocí. Musím ale říct, že to, co mám nyní s ním za sebou, dokázalo cokoli pozitivního přebít a vymazat z paměti. Za mnoho let hrůz už pro mě žádné hezké chvilky s ním neexistují.“

* Jak vás ještě omezoval?
„Rok a půl mi bral simkartu z mobilu, vzal mi auto, zablokoval mi doma televizi i pevnou linku. Vydíral mě i ekonomicky, a to dělá dodnes. Od konce roku 2004 ze společných peněz nedostávám nic, teprve loni v létě soud předběžným opatřením nařídil minimální částku.“

* Kde jste brala peníze?
„Měla jsem štěstí, něco mi půjčil bratr, něco neteř a také spousta známých. Za to děkuji osudu, že mám kolem sebe tolik úžasných lidí a vím, že takové štěstí každý mít nemusí.“

* Jak dlouho vám trvalo, než jste se svým problémem rozhodla někomu svěřit?
„Moc dlouho, protože jsem se styděla a bála. Chápu všechny, kteří to prožívají stejně. Jediná možnost však je, nenechat si to pro sebe.“

* Tušili to třeba vaši známí?
„Nikdo a nevěděli to ani mí rodiče. Až po čase jsem se rozbrečela u kamarádky a řekla jí to. Tatínek zemřel v roce 2003 a jsem ráda, že se to nedozvěděl, protože by mu to zdravotně nepomohlo. Mamince jsem se svěřila půl roku po jeho smrti.“

* Máte v současnosti přítele?
„Ne. Mám jen úžasné kamarádky a kamarády a musím se přiznat, že teď ani nepřemýšlím o tom, že bych začala budovat nějaký vztah. Neříkám, že jsem na chlapy zanevřela, ale potřebuji se hlavně postavit na vlastní nohy a dostat se ze šíleného martýria, které mám za sebou.“

* Čím se živíte?
„Píšu články o ezoterice a nyní se snažím vrátit ke zpívání. Natočila jsem šest písniček, které vyšly na čtyřech výběrových albech a ráda bych připravila autorské album a začala zase vystupovat. Potřebuji se dostat ke svému majetku. Chci jen to, na co mám podle zákona právo.“

* Jak vypadá váš současný kontakt s manželem, když se potkáte?
„Já se s ním nepotkávám. V našem domě mám svůj pokoj, kde mám všechno důležité. Když slyším, že manžel přijíždí, tak prakticky nevycházím. Takže se nevídáme.“

* Nebojíte se, že se vám bude chtít manžel po vaši otevřené výpovědi mstít?
„Mstí se neustále a použije k tomu jakékoli prostředky, neštítí se ničeho. S jeho způsobem chování nemám zkušenost jenom já, protože se s tím při obchodních záležitostech nyní setkali i jiní lidé, kteří se k tomu již vyjádřili. Na mého manžela jsou navíc v současné době podaná dvě trestní oznámení, a to nikoli ode mne. Vyplývá z nich, že můj muž začal praktikovat nejen výhrůžky, ale i mafiánské metody, které jsem s ním zažila bohužel i já, když mi tvrdil, že všichni policajti jsou jeho kámoši.“

* Kdo vám dnes slibuje »Já přijdu«? Stejně jako v roce 1983 Jan Neckář?
„Dnes zní z úst mladého a sympatického muže Roberta N. Život je změna a změna je život, výstižnější sdělení mě nenapadá. Události se zkrátka seběhly jinak. S mladými lidmi si rozumím, proto jich mám kolem sebe víc. Možná čekáte, že budu obhajovat současný trend, kdy ženy mají často mladší partnery. Udělám vám radost a řeknu, že ani já nejsem proti, jestliže ti dva si hodně rozumí a žena vypadá dobře. Robert N. určitě vypadá dobře, proto mým partnerem není. Já přijdu se mu daří sdělovat stejně vemlouvavě jako Janu Neckářovi.“

* Posledních patnáct let jste se věnovala především rodině a dětem, po zpívání se vám nestýskalo?
„Přiznám se, že bez pomoci babiček nebyl na stýskání čas a když holky trochu odrostly, začaly problémy, při kterých do zpěvu není.“

* Proč jste se vlastně pro pěvecký návrat rozhodla?
„Dlouhou dobu mi do zpěvu nebylo. V posledních osmi letech jsem zažívala mnoho zlých věcí, radostných momentů bylo pramálo. Muzika je pro mě radost, proto se k ní podle možností snažím vrátit.“

* Jaké máte pěvecké sny a plány?
„Raději si nesním, raději moc neplánuji a od ničeho si nic neslibuji. Lepší je být příjemně překvapená, než zklamaná. V šuplíku mám hodně autorských písniček, napadají mě další a z toho chci nyní čerpat. Ostatní bude záležet na posluchačích, jestli je má tvorba osloví. Zatím jsem natočila šest písní, které vyšly na několika výběrech. A tři z nich i na mém vzpomínkovém albu Souhvězdí lásky se skupinou Bacily.“

Foto: www.evahurychova.cz

ZUZI
Chytrá Žena.cz