Psychika ženy po spontánním potratu

Spontánních potratů v poslední době přibylo, přispívá k tomu pravděpodobně vliv civilizace, civilizačních chorob, ale také zlepšení diagnostických možností. Ještě před několika lety bylo možné ultrazvukem potvrdit těhotenství až okolo právě dvanáctého týdne. Současná technika potvrdí těhotenství již v pátém týdnu, což v zásadě přispívá ke statistickému zvýšení potratů. Dříve by se jednalo spíše o opožděnou menstruaci, nad kterou by se málokdo pozastavil.

Každá žena, která prožije spontánní potrat, pravděpodobně pátrá po příčinách, snaží se přijít na to, zda jí hrozí potrat i při budoucím těhotenství, a snaží se zvládnout smutek, který s takto traumatickou zkušeností přichází. Jedná-li se o první potrat a po běžné gynekologické prohlídce se nenalezne žádná porucha či onemocnění, po dalších příčinách se nepátrá.

Spontánní potrat: opravdu jednorázová záležitost?

Většina časných spontánních potratů nemá žádný vliv na další těhotenství. Většina z nich jsou opravdu jednorázovou záležitostí vzniklou například poškozením vajíčka nějakým patogenem. Nicméně žena přesto prožívá pocit ztráty, smutek, strach z toho, jak to bude příště. Pocity se mohou umocňovat, jestliže je žena již starší nebo na dítě dlouho čekala. Žena potřebuje pocity s touto traumatickou zkušeností ventilovat.

Každá žena pravděpodobně svoji bolest zvládá jinak, a proto nelze napsat paušální recept pro všechny. Je dobré o situaci hovořit například s partnerem, matkou, kamarádkami, ale také klidně s duchovním či psychologem. Muž by v takové situaci měl být pro ženu oporou, i když pro mnoho mužů může být tato situace málo pochopitelná, dokážou ji zvládnout s mnohem větším nadhledem než ženy. Proč truchlit nad něčím, co jsme ještě neměli? Ale mateřský pud je asi přece jen daleko intenzivnější a pro ženu je to emočně velmi náročná situace.

Pro jednu ženu ztráta, pro jinou úleva

Různé ženy na potrat reagují různě. Některé jej prožívají jako velkou ztrátu, je pro ně srovnatelná se smrtí již narozeného dítěte. Jiné ženy jsou smutné spíše z toho, že už se začaly těšit, začaly si jinak plánovat čas, například přeorganizovaly práci, a různé jiné aktivity a potrat pro ně představuje třeba nutnost vyřešit pracovní situaci. Pro mnohé ženy však může být potrat i úlevou, jestliže dítě neplánovaly či jej nechtěly. Tyto ženy pak mohou trpět dodatečnými pocity viny, že si ve skrytu duše potrat přály či že je okolí nutí do smutkových reakcí, a ony žádné nepociťují.

To se nemusí týkat pouze žen, které dítě nechtěly, ale také žen, které vše berou „sportovněji“. Pro psychiku ženy potrat po 12. týdnu těhotenství, tedy potrat pozdní, bude jednoznačně velmi náročný. Jestliže existují ženy, které časný potrat zvládají vcelku dobře, potrat pozdní je pro každou ženu velký zásah.

Ženy po potratu se mohou i několik týdnů trápit, trpět úzkostmi či depresemi, mohou trpět různými tělesnými příznaky, nechutenstvím, poruchou spánku, nevysvětlitelnou nervozitou. Je dobré o svých pocitech mluvit, nedělat, jako že se nic nestalo. Jestliže tyto reakce přetrvávají déle než tři měsíce, je vhodné vyhledat psychologickou či psychiatrickou pomoc.