V čem se nejvíc lišilo natáčení od vašich představ?

Marie Doležalová: Bylo to moje první filmové natáčení, takže jsem si toho předem moc nepředstavovala. Překvapilo mě, jak intenzívní to byl zážitek. Taky mě překvapilo, jak velká byla zima, když jsme zrovna měly podle plánu kraťásky, a taky jak hrozný bylo vedro, když jsem na sobě měla mikinu. Taky mě překvapilo, že mi nedělalo problém stát se upírem, přes den spát a v noci točit. Až do tohoto natáčení jsem si myslela, že jsem ranní ptáče -takže asi jak kdy.

Jak se podle vás změnily hrdinky během té cesty za dospělostí a zakázaným jablkem poznání?

Marie Doležalová: Když jsem si přečetla scénář, sice se mi líbil, ale celý ten příběh mipořádně nedošel. Něčím se mi postava Išky intuitivně moc líbila, i když jsem netušila, co tam budu hrát. Takže před začátkem to byla pro mě sympatická slečna, a ke konci ta nejbližší osoba, vlastně já sama.To, co v příběhu hledá a najde Iška, to jsem hledala - a taky našla - i já, i když trošku v jiném smyslu. Zatímco na začátku jsem její příběh pozorovala, na konci jsem ho znala odvnitřku, se všemi pocity a myšlenkami.

Jak se pracuje s Karin?

Marie Doležalová: Karin ví, co chce, ví, proč co dělá, přesně vždycky vycítila, kdy jsme falešné a kdy ne, a to i když jsem měla pocit, že do mě přece nemůže vidět. Musím přiznat, že stejný "šestý" smysl používal i Martin Douba, kameraman. Sledovat je, jak spolupracují, bylo skvělý, taky proto, že jako herečka jsem vlastně odevzdaná do rukou režisérů, a tak když vidím takhle precizní práci, jsem uklidněná. Nevím, možná že ten klid je pro herce jedna z nejdůležitějších věcí, aby vůbec mohl podávat nějaký výkon. Pro mě určitě byla.

Nezlobila jste svého filmového brášku - Oldřicha?

Marie Doležalová: Spíš než že bych Oldu zlobila, zlobila jsem občas S NÍM. Byli jsme dva nejmladší členové štábu a opravdu jsme se k sobě chovali jako sourozenci. Sice jsme nikdy nic nepodnikli, ale spřádali jsme plány o tom, co komu provedem, aby byla sranda.“

Která konkrétní scéna vám dala nejvíc zabrat?

Marie Doležalová: Když jsem se musela někde svlíkat, tak mi bývalo už den předem špatně. Záměrně jsem vytěsňovala a vytěsňovala, že takový den přijde, a až nebylo zbytí,došlo mi, že je už půlka filmu natočená a Karin na tom stále ještě trvá, takže asi budu muset....Taky jsem mezitím pochopila, proč, takže nakonec mi to vlastně bylo fuk.V maskérským autobuse jsme se tomu smály a taky jsem málem napsala knihu "Jak ztratit stud v deseti dnech".

Proč by měli vaši vrstevníci a vrstevnice jít na Pusinky do kina?

Marie Doležalová: Spíš neexistuje žádný rozumný důvod, proč na Pusinky nejít!!

V hodnotící skupině mladých diváků, kterým byl film promítán, jeden mladík po zhlédnutí Pusinek konstatoval, že holky mají někdy větší koule než kluci. Co vy na to?

Marie Doležalová: No jasně, stoprocentně, holky toho vydrží daleko víc a ještě u toho hezky vypadají, kluci jen dělají ramena, ale těch opravdových je pořád míň a míň.

Čtěte také:
Pusinky – dívčí roadmovie od dubna v kinech
Pusinky – Herecké obsazení
Pusinky - Rozhovor s režisérkou Karin Babinskou
Pusinky - Rozhovor s herečkou Sandrou Novákovou
Pusinky - Rozhovor s herečkou Petrou Nesvačilovou
Pusinky - Rozhovor s hercem Oldřichem Hajlichem
Pusinky - Rozhovor s hercem Máriem Kubašem
Pusinky - Rozhovor s hercem Erikem Kalivodou

ZUZI
Chytrá Žena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout