Nastal další den naší dovolené, vypustili jsme v penzionu snídani, kterou podávali až v devět hodin a již po sedmé jsme se vydali na cestu. Naplánovali jsme navštívit zámek v Pardubicích, kde jsme nikdy dříve nebyli. První zastavení po cestě ale bylo u zámku Kačina, kde v půl osmé ráno byl klídek, žádní turisté a zámek jsme si mohli nafotit ze všech stran. Až na zcela vyschlou trávu, se nám zámek moc líbil.
Hned za Kačinou konečně začalo pršet. Byli jsme skoro v Pardubicích a ještě jsme se jeli podívat na zámeček Staré Čívavy, který dnes slouží k soukromým účelům. Kvůli velkému dešti jsme ho rychle vyfotili a jeli jsme dál.
A pak jsme již byli v Pardubicích. Zde jsme nechali auto u Domu hudby a hned naproti jsme si ve snídaňové kavárně dali vydatnou snídani. Poté sešli pod ni do krásného Tyršova parku. Bylo po dešti, po velkém dešti, a tak všude voda, ale po týdnech sucha to bylo příjemné.
V Tyršově parku nás zaujaly krásné stromy – ořešák černý, kaštan jedlý, pěkné velké žaludy na dubech nebo třeba zelené vrby. Všude byly lavičky na odpočinek. Došli jsme se podívat na Labe a potom jsme se vydali na zámek. Ten nás uchvátil, ale co ještě více, byli pávi. Letos se jim asi na zámku dařilo, protože jsme je potkávali všude, mladé i s rodiči, dokonce jsme viděli i jednoho bílého páva. A o něm víme, že je spíš vzácný. Za našich cest jsme viděli bílého páva jen v Blatné a Jemništi.
V zámecké kavárně se v dětském koutku povalovali medvědi, což se nám, medvědářům, samozřejmě líbilo. Poté jsme obešli kolem dokola celý zámek, odkud jsme viděli i do města. Opět krásné stromy, ale již do rezava zbarvené listí kaštanů, což bylo v půli srpna smutné.
Téměř na konci prohlídkového okruhu jsme si všimli, že tam stojí skupinka lidí a něco sleduje. Páreček pávů předváděl své namlouvací hrátky. Páv se natřásal před pávicí a že jsme tam my lidé, mu bylo zcela jedno. Pávici se toto asi líbilo. Chvíli trvalo, než jsme mohli projít, resp. odejít, ale podívaná za to stála.
Na zahradě pod zámkem nás pro změnu zaujala ocelová socha
Starokladrubského koně. Ten je zde nový, nainstalovaný na konci letošního
dubna. Jeho autorem je renomovaný umělec Michael Gabriel. Koně nakonec do
Pardubic patří jako třeba perník.
Zámek jsme opustili z druhé strany a vraceli jsme se dalším krásným parkem k autu. Cestou jsme míjeli Pomník obětem 2. světové války. Nakonec jsme zase došli ke snídaňové kavárně. Jen přes silnici jsme měli zaparkované auto.
Výlet na zámek Pardubice se nám moc líbil a rádi vzpomínáme.
ChytráŽena.cz