Původní český muzikál Krysař má na svém kontě více naž 1000 repríz

Muzikál Krysař je řazen mezi nejúspěšnější původní české muzikály. Jako jeden z mála se navíc dočkal ohlasu i za našimi hranicemi.

Muzikál Krysař

Původní pražská inscenace muzikálového příběhu tajemného muže v kápi s píšťalou, která rozsévá smrt, měla přes úctyhodných sedm stovek repríz. Zhlédlo je bezmála půl milionu diváků. Premiéra se uskutečnila 7. listopadu roku 1996. Ještě téhož měsíce vyšla alba Krysař I a Krysař II, jež záhy překročila v prodeji hranici padesáti tisíc nosičů, čili byla oceněna Zlatou deskou. Dodnes platí za jednu z nejprodávanějších muzikálových nahrávek na tuzemském hudebním trhu. Když tedy Krysař opouštěl Prahu, aby vzápětí sklízel ovace v zahraničí, odcházel jako kultovní představení se širokou základnou věrných diváků.

Stejnou diváckou odezvu jako v Praze vyvolaly i inscenace Krysaře v zahraničí. Slovenská premiéra se uskutečnila 8. a 9. října roku 1999 na Nové scéně v Bratislavě, dirty muzikál se též uváděl v Prešově. Na Slovensku si Krysař připsal na svůj účet dalších sto šedesát repríz.

V létě 2001 se Krysař představil rakouským divákům na scéně v Klagenfurtu, pro rakouskou inscenaci připsal Daniel Landa roli Sluhy.

V Divadle Kalich se hraje od března 2002 v nové úpravě - s choreografií holandského choreografa Dirka Smitse, s novým kostýmy, s výpravnou dekorací, novými postavami, s novým obsazením.

Kritika se předháněla v superlativech a diváci se nechtěli „svého" Krysaře vzdát ani po odehrání původně ohlášené stovky repríz.

Dnes již kultovní muzikál Krysař má na svém kontě více než 1000 repríz.

Autor: Daniel Landa
Režie: Mirjam Landa
Choreografie: Dirk Smits
Scéna: Václav Mikule
Kostýmy: Aleš Frýba
Výtvarník světel: Tomáš Mikule
Zvukový mix: Petr Ackermann
Pěvecké nastudování: Vlastimil Bičík
Asistentka choreografie: Zuzana Krištofová - Kolářová

Délka představení: 145 min. (přestávka cca 15 min.)

Obsazení muzikálu Krysař

Krysař: Spilka Ladislav
Osud: Podhůrský Zdeněk, Trapl Tomáš
Dobrozlo: Novotný Petr
Agnes: Šoralová Lucia
Štěpán: Blažek Filip, Moravec Antonín
Štěpánovka: Böhmová - Feriová Jana, Podlipská Renáta
Jakub: Pleskot Michal
Hostinský: Šiška Henrich
Starosta: Frenk L.W.
Rózi: Finková Lída
Opilec: Maděrič Mojmír
Rychtář: Kavalčík Michal, Moravec Antonín
Ženich: Kavalčík Michal, Moravec Antonín
Vrah: Maděrič Mojmír, Vodochodský Ivan
Sluha: Vodochodský Ivan
Stín: Bičík Vlastimil, Sloup Václav, Tesařík Richard


Čtěte také náš další článek: Ladislav Spilka: Krysařova zpověď

Rozhovor: 3 otázky pro Daniela Landu

Čím vás vlastně tenkrát zlákal právě Krysař jako látka pro muzikál?

Zajímalo mě, co se může stát, když je jednomu člověku propůjčena tak obrovská síla, tak obrovská moc, jakou má Krysař díky své flétně. Je to velké téma: jak  přemýšlí člověk, který rozhoduje o miliónech osudů, co ho přitom ovlivňuje… Kdysi jsem četl knížku, viděl jsem Krysaře i na divadle a vždycky mě fascinovala velká vnitřní mystika, kterou tahle figura má. Nikdo neví, odkud přichází a kam míří. Jeho tajemství mě natolik provokovalo, že jsem dostal chuť  zabývat se jím dál  a pokusit se Krysařův příběh vyprávět po svém, jinak.

Proč  jste se rozhodl vstoupit do světa muzikálu jako autor?

Protože jsem se domníval, že jde vytvořit jistý protiklad k výpravným muzikálům typu Draculy, ve kterém jsem odehrál nějakých třicet představení. Vzal jsem to jako výzvu vytvořit  muzikál,  v němž je daleko důležitější, co se děje uvnitř příběhu, než jaké stojí na jevišti kulisy a jak drahé mají herci kostýmy. Muzikál jako žánr mě nikdy neurážel, neiritoval. Je to umělecká disciplína jako jakákoli jiná. Nemám rád řeči, co je v určitých kruzích módní vést: ježíš, zase další muzikál, no to už snad není možný! Přijde mi to stejné, jako kdyby si někdo stěžoval: ježíš, zase další divadlo, no to už snad není možný! Muzikálových produkcí je v současné době opravdu hodně a jsou to představení velice rozdílných kvalit. Mně to ale nevadí, ať si každý dělá, co chce. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby všechny muzikály byly povedené a   diváci z nich odcházeli spokojení, nicméně to já neovlivním.

Muzikál je ovšem také  uměleckým žánrem, který má svá jasná, pevná pravidla. Byl jste si jich vědom a řídil jste se jimi při psaní Krysaře?

Přiznám se, že vůbec ne. Většinou píšu tak, jak se to líbí mně, a pak jsem zvědavý, co na to řeknou lidi. Nesedám si za piáno s tím, že budu psát takovým a takovým způsobem, nehlídám si, jestli mi náhodou nechybí něco, co  budou diváci očekávat. Důležité je, abych byl spokojený já sám, jedině za takové podmínky přeci můžu přesvědčit i své posluchače a diváky.