V Expozituře hrajete zpočátku ironického parťáka, který své nové kolegyni moc nevěří. Sedla vám tahle role? A máte s touto postavou něco společného?
Jsem ironický, dokud to jde. Jsem sarkastický, dokud to jde. Snažím se být někdy i vtipný. Role mi sedla. Hrála se mi opravdu skvěle, neboť ze začátku to byla mezi mnou a Hanou ryzí nenávist. Myslím mezi našimi postavami. A to se dělá krásně.
S vaší hereckou partnerkou Hanou Vagnerovou jste točili několik měsíců v kuse, nepropukla u vás ponorková nemoc?
Hanka je kamarádka, kterou jsem znal už před natáčením. Kdyby mi tehdy, kdy jsem ji poznal, někdo řekl, čeho je tahle drobná holka schopná, co všechno snese jak po fyzické, tak psychické stránce, tak ho pošlu do blázince. Hanka Vagnerová je vynikající herečka.
Expozitura je plná policejních zásahů a akčních scén. Musel jste projít nějakým tréninkem?
Ano, prošli jsme si – na naše malé, české poměry – nebývalým výcvikem a průpravou. Dva měsíce před první klapkou jsme s Hanou dřeli na fyzičce, prošli jsme kurzy sebeobrany, kung-fu, boxu, naučili jsme se zatýkat, střílet, poutat, křičet na pachatele a hlavně Hana se naučila řídit auto a zároveň při tom mluvit. To jí do té doby dělalo trochu potíže.
Ve složitých situacích si v Expozituře často házíte mincí. Platí to i ve vašem soukromém životě?
Neházím. Často řeším situace běžného života spíš bez přemýšlení, intuitivně, srdcem. Mincí si házíme doma s rodinou, když se nemůžeme rozhodnout, jestli patku od chleba zbaštím k snídani já, nebo má žena.
Když jste dostal nabídku hrát v Expozituře, přemýšlel jste dlouho, nebo jste po ní hned sáhl?
Nabídku na roli Dana Chládka jsem nezvažoval ani minutu. Ani vteřinu! Režisér Petr Kotek si mne na ni vybral a já to s potěšením akceptoval. Takováhle role se přece nenaskytne každý den!