Dnes má babička (maminka) svůj velký slavný den. Letos oslava narozenin
nebude tak bujará jako vždy. Chřipka si vybrala vysokou daň, tedy v počtu
marodů i v naší rodince. Z 23 nahlášených lidiček zbyla jen hrstička 5
domorodců! Pravda, ne všichni mají chorobku chřipkovitou.
Máme i jiné omluvenky. Zmeškaný spoj, nemoc dítěte, prasklá voda v
baráku, zkoušky, ale kuriozitou se stala tato zpráva:
"Nemohu dorazit, vyrobil jsem pravnouče. Dárek pro babičku." To Vám byla radost nad radost. Další pravnoučátko. Inu, slavíme tedy v počtu pěti lidí.
Není nám už smutno. Z CD se line libá melodie, krb maluje krásné obrazce, i
praskot dřeva je velice příjemný. Když se tak rozhlížím, zjišťuji, že já
jsem pískle v celé společnosti a musím obrazně pro pivo. Což vyluzuje
úsměv na tváři, když si uvědomíte, že abrahámoviny jsem už měla. Víte, je
docela i milé slavit jen v malé skupince. Máme více času si v klidu
popovídat. Leč v myšlenkách jsme u ostatních členů rodinky.

Babička má
82 let a ještě nikdy se nestalo, že by nepřijelo ani jedno vnouče na její
oslavu narozenin. Až dnes. Smutek sice netrval dlouho, neb lék se našel
docela brzo. Slzička ovšem nějaká uroněna byla. Jenže, vymoženost je
krásná věc a i v této domácnosti se našel sic letitý, ale pro babičku
spoj neocenitelný. Je zaveden net, tedy internet. Počítač je starý, ovšem
funkční. Vždyť je nově nadopován, jen obal vypadá stár. Rázem
mobílky leží na stolečku hezky v lajně, kdyby náhodou někdo měl přece jen
ještě potřebu volat, už teď má babička ucho velikosti boltce slona,
éterem kličkoval spoj ze Španělska, Irska, Brna, Slezska či Chodska, ale i z
Hané.Tam všude zavál čas nožky naší rodinky. Tož hledíme na rozesmáté
tváře rodinky, co nám obrazovka ukazuje. Máváme, pějeme, vyměňujeme si
informace.
Ale i píšeme vzkazy, prostě oslava, jak jen to napsat? Inu, na
dálku. Virtuální. To bude ten patřičný výraz. Jen dort, chlebíčky či ostatní pohoštění neochutnají. Jejich škoda. Pomalu "vzdáleňáci" vypínají mašinky
a nám zůstalo několik souborů foteček. Prohlížíme a vzpomínáme, jak ten
čas letí. Poslední byla spuštěna divadelní hra člena klanu. Hraje jednu z hlavních rolí. Hodnotíme jeho výkon. Výsledek není důležitý. Jen to, že byl zde a babičku pobavil. Sama v mládí hrála divadlo. Vypravuje nám další příběhy. Rádi posloucháme.
Čas běží neúprosně dál. Je unavena. Sedí v ušáku, myšlenkami je docela jinde. Dcera ji přikrývá dekou od vnučky a naše malá skupinka se přesouvá do kuchyně. Pojídáme,
co zbylo na stolech z oslavy, nijak nám nevadilo, že se sešlo pět lidí.
Zábava byla výborná, jen ten obraz měl trochu zpoždění, slova dorazila
dříve. Net, zlatý vynález. Uklízíme rozházeno, aby babička měla opět krásně čisto. Nevnímá nás. Spí. To víte, měla zcela nový krásný zážitek. Tak dobrou, babičko, zase za rok. To Ti už bude 83 let. Radostí poskočím, hlavičkou zatřesu, rolničky zazvoní, příběh náš ukončí.
Kašpárek - čtenářka
ChytráŽena.cz
Tento článek také můžete
Hodnocení