Takže ani malé dítě se nemuselo nudit, jeli jsme den a půl a dvě noci. Jízda přes Rumunsko byla téměř hororová. Nejen to ošklivé okolí po celou dobu projíždění Rumunskem, zchátralé domy, rozbité ploty, dřevěné boudy a kurníky, ale všude plno odpadků a strašný binec. Hlavně že všude visely transparenty nebo byly nalepeny plakáty, oslavující „Čaušeska“ a především bratrství se Sovětským svazem na věčné časy! Nevím z jakého důvodu jsme zastavili jedno odpoledne kousek za vlakovou stanicí, ale ihned se u všech dveří našeho vlaku objevili po zuby ozbrojení vojáci, zřejmě aby nám zabránili v emigraci do „jejich pohádkové země“? Směšné !!! Okamžitě po zastavení se taky kolem oken vlaku vyrojily desítky špinavých tmavých dětí, které žebraly o peníze, cigarety či cukrovinky, dokonce uměly pár slov česky. Naštěstí jsme se asi po půlhodině rozjeli dále.

NESEBAR leží na úzkém poloostrově. Nachází se v něm spousta nádherných architektonických skvostů, staré hradby, vzácná naleziště vykopávek i velmi zajímavé domy. Ty jsou postaveny na úzkém zděném přízemí, pak bývá přistavěno širší první nebo i druhé patro ze dřeva, které je podpíráno dřevěnými trámy, a tyto se opírají o zděné přízemí. Při procházce úzkými uličkami se turistům zdá, že se horní části domů téměř dotýkají. Všechny kostely jsou velmi staré, původně řecké - všude jsou spousty turistů, zvláště v jednom nezastřešeném kostele.
Do starého města vede z předměstí Nesebaru úzká dlouhá šíje připomínající most, vedle silnice tam stojí veliký dřevěný mlýn. Severně od Nesebaru se nachází Slunečné pobřeží, které je možno projet v otevřeném vláčku, před ním je velký Akvapark.
Ubytování jsem hodlala zařídit až na místě samém v jejich CK - ve Starém Nesebaru jich bylo několik. Cestování v přeplněném autobusu s mnoha zavazadly a sportovním kočárkem nebyla žádná legrace. Já jsem po celou dobu visela na tyči, sevřená ze všech stran jako sardinka v konzervě, ale aspoň jsem nemohla upadnout. Naštěstí se dcerka s kočárkem a zavazadly vklínila do rohu zadní plošiny autobusu, malý seděl v kočárku a ona si sedla na zavazadla.
Oddechli jsme si, když jsme dorazili do Nesebaru a hned jsme zamířili na adresu CK. Já šla dovnitř zařídit vše potřebné a dcerka čekala venku s malým bráškou a zavazadly. Po chvíli za mnou přišel malý synek, zatahal mne za rukáv a říkal „mama, HAM“. Druhé narozeniny měl právě oslavit na této dovolené a zatím mluvil bez tvoření vět. Řekla jsem, ať mu setra rozpůlí broskev, že jsou v sáčku v tašce nahoře. Pak jsem již obdržela adresu našich hostitelů a vyšla jsem před kancelář, kde mne čekalo nemilé překvapení. Dcerka tam stála s rozpůlenou broskví, ale chlapeček nikde, když vyšel ven, dcerka ho neviděla a on se vydal sám na cestu za dobrodružstvím. Běhaly jsme úzkými uličkami, volaly, hledaly a zoufaly jsme si. Naštěstí jedni čeští manželé, přicházející zdola od přístavu, ho tam uviděli, jak stojí u zábradlí a s údivem si prohlíží jachty a lodě. Když jsme k němu doběhly, ukazoval malým prstíkem do dálky, kde na obzoru rychle plula štíhlá dlouhá loď, která mu připomínala letadlo, takže volal to svoje Tydlidydliloooo! Byly jsme s dcerkou šťastné, že se mu nic nestalo a zamířili jsme na poskytnutou adresu dle plánku.
Oddechli jsme si, když jsme dorazili do Nesebaru a hned jsme zamířili na adresu CK. Já šla dovnitř zařídit vše potřebné a dcerka čekala venku s malým bráškou a zavazadly. Po chvíli za mnou přišel malý synek, zatahal mne za rukáv a říkal „mama, HAM“. Druhé narozeniny měl právě oslavit na této dovolené a zatím mluvil bez tvoření vět. Řekla jsem, ať mu setra rozpůlí broskev, že jsou v sáčku v tašce nahoře. Pak jsem již obdržela adresu našich hostitelů a vyšla jsem před kancelář, kde mne čekalo nemilé překvapení. Dcerka tam stála s rozpůlenou broskví, ale chlapeček nikde, když vyšel ven, dcerka ho neviděla a on se vydal sám na cestu za dobrodružstvím. Běhaly jsme úzkými uličkami, volaly, hledaly a zoufaly jsme si. Naštěstí jedni čeští manželé, přicházející zdola od přístavu, ho tam uviděli, jak stojí u zábradlí a s údivem si prohlíží jachty a lodě. Když jsme k němu doběhly, ukazoval malým prstíkem do dálky, kde na obzoru rychle plula štíhlá dlouhá loď, která mu připomínala letadlo, takže volal to svoje Tydlidydliloooo! Byly jsme s dcerkou šťastné, že se mu nic nestalo a zamířili jsme na poskytnutou adresu dle plánku.
Tam jsme již byli očekáváni příjemnými manželi, hovořícími dobře rusky. Maria byla učitelkou, její manžel Jurij byl v invalidním důchodu po mozkové příhodě a staral se o domácnost a o hosty. Ubytovali nás v podkrovní místnosti se soc. zařízením a širokánskou postelí i pěkným výhledem na moře. K dispozici nám byla i jejich kuchyně, kde jsme si připravovali snídaně i večeře, děti se tam po večerech koukaly v TV na pohádky a my jsme si dlouho do noci povídali. Jednou se dcerka rozzlobila na malého brášku a řekla mu: „Ty jsi ale blbec“ a on jí na to odpověděl: „A Ty jsi zase bubeška“. Jurij se hned tázal, co to slovo znamená, pokusila jsem se mu vysvětlit rusky, že je to „takoj malěnkij débil - no děvuška“. Jemu se to slůvko velmi zalíbilo a od té doby se naše i jejich děti oslovovaly „bubeško“!
K moři jsme to neměli daleko, brávali jsme si s sebou ovoce a kupovali cestou zpět rybičky i některé bulharské pokrmy ve stáncích. Hostitelé nám jednou taky nabídli k ochutnání „slávky jedlé“, ale pouze malý syn je chtěl ochutnat. Pak jsme tam oslavili všichni společně druhé narozeniny mého chlapečka, hodlali jsme zůstat tři týdny, tak se nám u nich líbilo. Jen pak mne opět zradilo moje střevo, které mne trápilo od dětství a hlavně na výletech a na dovolené v cizím prostředí se nevhodně ozývalo. Maria se mnou šla k doktorovi, ten mne poslal ihned do nemocnice - ti milí lidé se o děti těch pár dní skvěle postarali. Protože jsem se ocitla na nemocenské a lékař mi zakázal cestovat nejméně 10 dní, poslala jsem do práce telegram a přetáhli jsme dovolenou až přes začátek září. Musela jsem sice dodržovat přísnou dietu, ale tím pádem jsme dovolenkovali déle nežli měsíc. V nemocnici vedle mne ležela pacientka, žijící spoustu let v Bulharsku - ale pocházející z Drážďan a s tou jsme se spřátelili a napřesrok na její pozvání přijeli opět na dovolenou do Bulharska - tentokrát do bulharsko-turecké vesnice jižně od Burgasu.
martaB - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na stránkách autorky
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na stránkách autorky