Dáma

Šla jsem na poslední rehabilitaci po své operaci nohy. Jako vždy jsem sebou vzala svého Ronyho. Beru ho, protože pes pak zůstává u mého otce a já pokračuji na rehabilitaci, která je nedaleko jeho bydliště. Po cvičení pak mohu navštívit tátu, popovídat si a až pak jít zpět domů.

Zhruba v polovině cesty jsem zahlédla na první pohled „dámu“. Žena ve věku zhruba 55 let se nesla ulicí. Nad hlavou měla deštník, ač nepršelo, jen velice jemně mžilo. Na sobě měla vypasovaný kabátek, botičky na vysokých podpatcích a přiléhavé kalhoty. Vše doplňovala kabelka a pes na vodítku. Pejsek, pudl, byl vystříhaný jako by šel na výstavu. Oba se nesli ulicí, dáma s psíkem, a vypadali idylicky až do chvíle, kdy se tato dvojice přiblížila ke kontejnerům.

V tu chvíli se z navoněného vystříhaného psíka stal typický pes a začal zkoumat, co nelibě vonící nádoby obsahují. Dělá to i můj Rony a i já mu to zakazuji. Ovšem ne takovým způsobem, jako to učinila ona na první pohled jemná a slušná dáma. V tu chvíli dáma přestala být totiž dámou. Začala po psovi řvát takovým způsobem, že lidem kolem zaléhalo v uších. Pejsek, zjevně zvyklý na ječivý projev své paní, si toho nevšímal. Žena začala psa nejdřív mlátit deštníkem, až ho zlomila. Pak do psa začala kopat. Byla jako smyslů zbavená. Už jsem chtěla zakročit,

když jsem si všimla dvojice asi osmnáctiletých kluků. Šli těsně za tím démonem, který zpočátku vypadal jako distingovaná dáma. V okamžiku, kdy se ta ženská chystala znovu pudla nakopnout, se rozběhl jeden z chlapců a vší silou dámu nakopl do její zadnice. Ta to ovšem nečekala. Zmalovanou tváří přistála u hromady odpadků, až se jí banánová slupka přilepila na bradu. Stěží jsem zadržela smích. Ne, že bych byla přítelem takovýchto radikálních řešení, ta dáma si ale nakopnutí opravdu zasloužila. Její nebohé zvíře se jen přikrčilo k chodníku. Bálo se nejspíš, že si paní vybije zlost opět na něm. Ženská si to ale nenechala líbit. Zavolala na kluky strážníky. Věděla jsem, že musím počkat. Nemohlo to dopadnout tak, že kluci budou potrestaní a ta fúrie bude opět týrat svého psa. Naštěstí to dlouho netrvalo. Nevím sice, jak to dopadlo, ráda jsem ale klukům potvrdila, že jednali sice malinko spontánně, měli k tomu ale důvod. Nebohý pudlík tomu byl důkazem. I já vysvětlila, že tady se jedná především o týrání zvířete.

Možná si ti kluci vysloužili nějakou pořádkovou pokutu. Pokud ale byli strážníci na svém místě, jistě zakročili především v případě týrání psa. Škoda, že jsme s Ronym museli pokračovat směrem na rehabilitaci. Ráda bych se dozvěděla, jak to dopadlo. Když jsme chvatně opouštěli místo incidentu, i můj pes se přikrčil k zemi, když míjel onu ženskou. A pak, že pes nepozná zlého člověka.  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10