Je sobota a my konečně vyrážíme na
zasloužený relax k nedalekému rybníčku, kde já a syn budeme
odpočívat u knihy, nebo se kochat krajinou s foťákem v ruce, hrát
slovní fotbal, prostě si užít den a manžel si užije rybaření.
Jsou čtyři hodiny ráno a my se balíme do auta. Vše máme
nachystáno z večera, kdy jsme si vysnili rodinnou relax idylku. Vždyť po těch přesčasech v práci si ji zasloužíme a
dovolená je ještě dva měsíce daleko!
Počasí slibovali pěkné,
tak můžeme vyrazit. Projíždíme vesnicemi, až najedeme na polní
cestu, kterou obklopuje z obou stran vinohrad. Jeden řádek vedle
druhého. Tak ještě sešup dolů a asi po dvaceti minutách jsme na
místě.
Je tady krásně, uprostřed je malý zarostlý ostrůvek a
celý rybníček je obklopen z poloviny lesem, kde rostou pěkné
vysoké listnaté stromy a taky spousta hub. Nádherně čistý
vzduch, nad vodou lehký opar a na hladině ani vlnka. Vybalíme věci
a deku, manžel vše potřebné na chytání a idylka může začít.
Ptáčci už se probouzí a těší nás svým štěbetáním, ryby
sem tam skočí nad hladinou a já se je marně snažím zvěčnit
fotoaparátem. Jsem holt moc pomalá, ale domů se chystáme až
navečer, tak snad se mi zadaří něco vyfotit. Manžel už se
nemůže dočkat, až nahodí. Strašně rád rybaří, jen toho času
poslední dobou moc není, po pravdě - skoro vůbec. Dřív jsme
jezdili i na prodloužený víkend k řece. Nebo o víkendu s
kamarády, ale teď nějak nestíháme. Ryby většinou pouští. Rád
s nimi zápolí, pak přijde na řadu fotka s úlovkem a rybka jde
zpátky do vody. Když je malá, tak dostane radu, ať pošle
strejdu. Pomalu svítá a začínají se sjíždět další rybáři.
I když musím říct, že i tady na rybách už to není, co to
bývalo. Správný rybář se jede odreagovat od všedních starostí
a v klidu si zachytat. Jak se říká vypnout! Jsou tací, co
dojedou, dělají rámus, nebo si přivezou piva a to pak ruší
ostatní a kazí jim to samozřejmě náladu, nebo si zapnou nahlas
rádio, a o klid při rybaření se nestarají a takových je poslední
dobou víc a víc. A je veliká škoda, že si neuvědomují, jak je v
přírodě krásně, i když je klid. Pro nás je to přímo balzám na
duši. Člověka to nabije pozitivní energií a je jako nový. Tady
zatím žádný takový nerybář není, za což jsme vděčni.
Á, už
tu máme první úlovek, silon se napnul a ryba se pomalu přibližuje
k nám. Už se chystá podběrák a je to pěkný kapřík, šupináč.
Menší, ale vysoký, manžel ho dá na podložku, vytáhne mu
opatrně háček, zastříká pusu desinfekcí a kapřík jde zpátky
do vody. Já se pokoušela fotit, voda je na fotkách úžasná,
kruhy, vlnky, kapky, je to nádhera. A když kapřík ještě z vody
našpulí pusinku, to je potom fotečka jedna radost. Zatímco manžel
a ostatní rybáři se věnují vodě a rybám, já se jdu se synem
projít nedaleko. Cvrčci cvrkali ze břehu a vykukovali na nás ze
svých domečků, o kterých jsem si zprvu myslela, že jsou myší.
Pod břehem jsme viděli potápníka, který odpočíval na kameni.
Přece jen ta příroda kolem je tady moc hezká a bylo by škoda
neprojít se tady a neudělat pár hezkých fotek. Na cestě je
schoulený slepýš, syn celý nadšený prohlíží krásného
tvora.
Do ruky bych jej nevzala, ale do přírody se krásně hodí. Pak zamíříme rovnou do lesa, vzduch je provoněný houbami, pár prašivek roste už na kraji a kousek dál i klouzci. Po malé procházce lesem se vracíme i s houbami, zítra bude polívečka, nebo praženice. Jsme zpátky, a posloucháme, jak manžel nadšeně vypráví o tom, jak další kapr potahoval nenápadně vlasec, jak bojoval, tahal. A pak cejn, karas a zase kapr. Všechny ryby pěkné a vrátily se zpět do rybníka. Hezky jsme si to všichni užili. Koukali jsme na káně, které nejspíš dostalo chuť na myšku a kroužilo a pískalo skoro nad námi. Rychle to utíkalo, tak jsme začali balit. Byli jsme bez ryby, ale plni zážitků a načerpané energie.
Jistě mi dáte za pravdu (nejen rybáři a rybářky) že v přírodě je krásně a každý by si jí měl vážit.
ChytráŽena.cz