Dominika

Dominika je má dobrá kamarádka

Když jí bylo devatenáct, zranila si na lyžích koleno. Musela podstoupit náročnou operaci, po které malinko kulhá. Od té doby na lyžích nestála. Kdysi ale byla velkou lyžařkou, vyhrála i několik závodů a lyže pro ni byly na jednom z prvních míst v životě.

Po lyžích se jí od té doby mnohokrát stýskalo, strach byl ale silnější. Stále počítala s tím, že se jednou na lyže opět postaví.

Našla si ale manžela, nelyžaře, narodil se jí syn Adam a měla jiné starosti. Když měl Adámek tři roky, rozvedla se. Rok zůstala sama a pak se seznámila s Pavlem. Pavel byl nadšený turista a ona s ním objevila krásu tohoto sportu. Vrhla se také na plavání a cyklistiku. Byla v novém vztahu docela spokojená. Pavel přijal i jejího syna, i když jeho vztah k dětem byl spíše chladnější. Sám byl bezdětný a svobodný, proto neměl zkušenosti.

Znali se téměř rok, a přišla zima. Na jejím začátku oslavila Dominika již 28. narozeniny. Slavila, tak jako každý rok, s kamarádkami v oblíbené restauraci. Tentokrát probíhala oslava i s Pavlem. Tak ho mohla představit i pár kamarádkám, které Pavla ještě neznaly. I Janě, hubené kamarádce, která s ní kdysi jezdívala na lyže. Jana u lyží zůstala. Dokonce se pro samé ježdění ani nevdala a neměla děti. Trošku ji mrzelo, že se hovor Pavla a Jany stočil právě k lyžování. Bylo jí nepříjemné, když se mluvilo o její bývalé lásce, o kterou přišla kvůli svému zranění. Jana sice upozorňovala, že Dominika byla ve sjezdu vždy lepší než ona, Dominiku tento hovor přesto bolel. Snad také proto, že vždy byla díky lyžování štíhlá jako proutek a nyní, když s lyžováním přestala a po dítěti trošičku přibrala. Ne, nebyla tlustá, ale už to nebyla ta štíhloučká dívčina jako tenkrát.

Uběhl další měsíc a začal únor. Dominika chystala pro Pavla překvapení na Valentýna. Věděla, že kolem Valentýna má týden volna, proto zařizovala pobyt na horách. Oba si odpočinou, Adámkovi čistý vzduch taky prospěje, a... budou spolu.

Ještě před Valentýnem slavila narozeniny Jana. Domča byla samozřejmě mezi zvanými. Pavel to chápal a obešel se ten den bez její přítomnosti. Stejná restaurace, podobné složení kamarádek, dobrá zábava. Jana si všimla zlatého srdíčka na Dominičině krku, který nedávno dostala. „Tak to už někdo slavil Valentýna, Domčo?“ zeptala se šibalsky. „Ne, to jsem dostala od maminky.“ Usmála se Dominika a bylo jí líto, že srdíčko není od Pavla. Copak by se mohla přiznat, že Pavla ani nenapadne jí přinést nějaký dárek? Vlastně jí za rok nedaroval ani kytku. Horší bylo, že nikdy nedonesl Adamovi ani čokoládu. A Adámek měl čokoládu hodně rád. Sám, když nějakou měl, se ochotně rozdělil s ní i s Pavlem. Ale brala Pavla takového, jaký je, a milovala ho. Večer jí zazvonil telefon. Její Pavlík. Srdce jí bilo na poplach. Radostně zvolala do telefonu: „Ano, medvídku?“ „Ahoj lásko, jsi ještě s Janou?“ ptal se Pavel. „Co jí chceš?“, zeptala se Dominika zaraženě. „Já myslel, jedu s bráchou a jeho ženou na lyže, jestli by nejela s námi, máme místo v autě.“ Dominika zalapala po dechu: „A kde budu já a Adámek?“, zeptala se nejistě. „Vy? No, doma.“ Odpověděl Pavel věcně.

„Já, dám ti ji.“, vykoktala Dominika a podala Janě svůj telefon. Jana reagovala podobně. Byla zaražená, překvapená, navíc Pavel i Dominika dobře věděli, že už tři měsíce chodí s Romanem. Jejich vztah byl harmonický, prožívali období velké lásky. Jana Pavla razantně odmítla. Po zbytek oslavy se Dominika taktak držela, aby se nerozplakala.

Vydržela to. Neměla už ale sílu zajít k mamince vyzvednout malého, a tak jí jen zavolala, že jí bolí hlava, jestli u ní může Adam přespat. Máma ráda souhlasila. Tu noc Dominika nespala. Tu noc celou proplakala. Nevěděla ani, pro co víc plakala. Jestli proto, že její lyže stále odpočívaly ve sklepě a jen čekaly, až Dominika najde odvahu a znovu se na ně postaví, nebo proto, že se Pavel veřejně podbízel Janě. Nevěděla, proč to udělal. Nikdy ji nikam nepozval. Věděl, že touží s Adámkem po dovolené u moře, znal její přání navštívit maďarské termály, až moc dobře věděl, že malý Adam má rád aquacentra a jízdu na tobogánu...

Ráno volala Jana. Prý taky celou noc nespala. A věděla, že Dominika prožívá zlé období. Řekla jí jen tolik, že si zaslouží mnohem lepšího partnera. A taky to, že stojí za ní a Pavla považuje za zlého sobce. To už Dominika nevydržela: „A na jak dlouho jste měli jet? To chtěl spát s tebou na pokoji, nebo rovnou v jedné posteli?“ „Nevím, to neříkal, debil jeden. Kdyby přišel Romanovi do rukou, asi by si to s ním vyřídil ručně. Poslyš, měl jet ještě s nějakým Martinem a s Katkou. Kdo to je?“ „To je jeho brácha se švagrovou. Ale...“ Dominika se musela z hluboka nadechnout. „Ale ona nelyžuje!“ dala se Dominika znovu do pláče.

Tak proto má Pavel týden dovolenou! Uvědomila si, že lyže byly jen záminkou.

Nejtěžší bylo přehoupnout se přes toto období. Několik dnů se nic nedělo, ale pak začal Pavel psát esemesky. Psal v nich, co dělá a jestli přijede, nebo zda má přijet on. Žádná omluva, žádné vysvětlení. Neodepisovala. Přece jenom ho měla pořád ráda. Nechtěla říct nebo napsat něco, co by oba mrzelo.

Toto těžké období jí částečně ulehčovala právě Jana s Romanem. Brali ji a Adámka do aquacenter, zajeli do solné jeskyně, Roman dokonce s Adámkem čutal balónem u nich před domem. Snažili se jí ulehčit toto období. S Janou zašla Dominika jedno odpoledne na nákupy. Adama hlídala babička, Janin Roman doma sledoval fotbal. Jana si koupila krásnou halenku, nakoupila i tašku potravin a Dominika udělala nákup do domácnosti. Jana potom zavolala Romanovi, aby nemusela nákup nést pěšky. V momentě přijel Roman pro Janu autem a odvezli i Dominiku. V tu chvíli si Dominika vzpomněla na víkend u Pavla. Přijela tenkrát k němu i s malým Adámkem. Vezla sebou oblečení, hračky pro Adama a taky plavky. Myslela, že si třeba zajdou na bazén. Nešli. Možná se Pavel styděl, že trošku kulhá a má jizvu na koleni. Druhý den ráno pak zjistila, že Pavel doma nemá vůbec nic k jídlu. Potřebovala hlavně něco pro malého. Ale Pavel se tím vůbec nevzrušoval. Měl v komoře sklenici utopenců, to JEMU stačilo. A tak vzala peněženku, malého za ruku, a šla nakoupit. Do obchodu to měla asi 2 kilometry, Adámek už měl hlad. A v garáži stála Pavlova šlechtěná fabie. V té je svezl všehovšudy jednou. Ani teď jim nenabídl, že je sveze, dokonce s nimi ani nešel. Jen ukázala na věšák se slovy: „Vem si batoh, ať se ti to lépe nese.“ Jak byla blbá! Nakoupila tehdy pro všechny tři a Pavel se vůbec nerozpakoval cpát se párky, pro které se táhla 2 km s malým dítětem a 2 km zpět.

Ale Pavel se tak rychle nevzdával. Volal. Telefon mu Dominika nebrala. Psal. Neodepisovala. Ani náhodou ho nenapadlo přijet, donést pugét a poprosit o odpuštění. To bylo Dominičiným štěstím. Věděla, že by mohla podlehnout naléhání a ještě to s ním zkusit.

Měla malé sebevědomí, od úrazu se cítila méněcenná.

To trvalo až do doby, kdy poznala Jirku. Jirka je vdovec a ve své péči má šestiletou holčičku. Poznali se náhodou, Dominika i Jiří šli s dětmi na očkování. A Jirkova Verunka se s Adámkem natolik skamarádila, že spolu navštívili cukrárnu naproti dětskému středisku. A Jirka se osmělil pozvat Domču s Adámkem na procházku do parku, potom na kolotoče. Už navštívili všechny aquaparky v okolí, v létě byli na dovolené u moře a dokonce se chystají i do toho Maďarska. Jirkovým autem! V zimě chce Dominika pozvat Jirku na lyže. Musí udělat první krok a vypořádat se se strachem, když vedle ní stojí její ochránce.

A pokud vím, Pavel je stále sám. Asi nenašel nikoho na lyže ani nikoho, kdo by mu nosil snídani v baťohu, zatímco on by spal v posteli.

Pegonela – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete