Dvojčata Markéta a já

Vyrostly jsme se sestrou jako dvojčata. Dětství jsme měly krásné. Obě jsme se učily dobře a obě jsme se přihlásily na střední výběrovou školu. Jenže, já se na ni dostala a sestra ne. Maminka se osobně byla zeptat ve škole, co je špatně. Odpovědí jí bylo, že jsem udělala lépe přijímací zkoušky.

Sestra si dala odvolání, ale přesto se na školu nedostala. A tak já nastoupila na tehdy vyhledávanou střední školu a sestra alespoň na gymnázium, aby měla maturitu. Od té doby jako by se mi sestra mstila.

Má sestra vždy byla hodně závistivá. Měla pocit, že mě mají rodiče radši, ač se k nám chovali spravedlivě a ani jedné z nás nenadržovali. Když se do mě po maturitě zamiloval Jirka, kluk, na kterého si Markéta myslela, bylo to ještě horší. Sestra využívala každou příležitost, aby se mohla se mnou pohádat. Darmo jsem Markétě říkala, že nemůžu za to, že mě má Jirka rád.

„Tak s ním nemusíš chodit. Rozejdi se s ním,“ naváděla mě Markéta. Já ale měla Jirku ráda. Dokonce jsme si rozuměli tak, že jsme se později i vzali. Sestra si sice našla jiného partnera, Luboše, manželství jim ale dlouho nevydrželo. My měli s Jirkou šťastné manželství a brzy se nám narodily dvě děti. Má sestra k nám ale nechodila, vyhýbala se jak Jirkovi, tak mě.

Později si Markéta našla jiného partnera. S ním se jí narodila dcerka. Ovšem ani toto manželství nevydrželo dlouho a Markéta se podruhé rozvedla. Maminka se trápila, že Markéta zůstala na výchovu dcery sama a snažila se jí hodně pomáhat. Přesto Markéta tvrdila, že mi rodiče nadržují a mají mě radši. Bylo mi to jedno. Sestra bydlela dál v rodném městě, rodiče jí koupili byt, a já s manželem a dětmi žila v domku na kraji města vzdáleného přes padesát kilometrů od rodiště.

Snažila jsem se navštěvovat alespoň rodiče, jak jen to bylo možné, když už sestra neměla zájem s námi komunikovat. Když jsem potkala v rodném městě kamarádky z dětství nebo ze školy, vždy mi hlásily, že sestra o mně rozhlašuje, že se nestarám o rodiče, vše jsem nechala na ni, nenavštěvuji je a jezdím za nimi jen kvůli penězům. Nebyla to pravda. S manželem máme dobré zaměstnání a naopak se snažíme mámě a tátovi vozit také úrodu ze zahrádky, vždy, když k nim jedu, také napeču a dokud to zdraví rodičů dovolovalo, brávali jsme je také na různé výlety. Zpočátku jsem u rodičů nechávala také něco pro sestru, později jsem to ale přestala dělat.

I na Vánoce jsme jezdili k rodičům jindy, než sestra. Snad jen jedny Vánoce jsem se tam s ní setkala. Dopadlo to hádkou z její strany. Dárky, které jsem jí přivezla, mi hodila na hlavu a odešla během Štědrého večera. Bylo mi to líto, je to sestra, navíc dvojče. Má sestra byla ale od dětství závistivá. Nepřenesla přes srdce, že se mám lépe. Já ale neměla nikdy nic extra. Na dovolenou jsme rok co rok s mužem šetřili a nedovolili jsme si nic zvláštního. Máme sice starší auto, to je ale vše.

Naše děti vyrostly a vyrostla také má neteř Markétka. Vídala jsem ji málo kvůli sestře. Spíš jsem jí jen napsala na narozeniny a svátky, aby věděla, že na ni myslím. Vždy poděkovala.

Má sestra, co jsem slyšela, měla od druhého rozvodu různé partnery. Zkoušela štěstí, namlouvala jsem si, když mi občas některá z kamarádek řekla, že má sestra partnery střídá. Každý si přece zaslouží štěstí? Bylo mi sestry líto, a kdybych mohla, ráda jí pomůžu. Dokonce i můj muž se snažil ji seznámit se svými nezadanými přáteli. Markétě ale vztahy nikdy dlouho nevydržely.

Po letech práce v jedné firmě jsem postoupila na vyšší pozici. Nová práce byla zodpovědná, ale lépe placená a mě víc těšila. Rodiče byli potěšeni a jistě se pochlubili také Markétě. Ta v tu dobu právě přišla o zaměstnání. Tvrdila, že ve firmě snižovali počty zaměstnanců, já ale věděla, že tehdy propustili jen ji. Nechtěla jsem přemýšlet o tom, jestli měla Markéta nějaké problémy, nebo šlo čistě o provozní změny uvnitř podniku. Markéta měla víc a víc času a ke mně se dostávaly častěji zprávy, že o mně a mé rodině šíří lži po městě. Nebrala jsem to vážně. Bylo mi to jedno, nebydlela jsem už ve městě.

Po čase se u nás uvolnilo místo asistentky. Šlo sice o hůře placenou pozici, byla to ale práce na stálo a nebyla náročná. Tehdy jsem po letech navštívila svou sestru.

„Co tu chceš?“ bylo její přivítání. Vyslechla si mě a nakonec mě poslala pryč. Ona prý nebude dělat podřadnou hůře placenou práci. A tak jsem odešla s nepořízenou.

Uběhl asi týden a já přišla jako vždy na směnu. Když jsem vstoupila do kanceláře, ztuhla jsem. Seděla tam totiž Markéta. Zprvu jsem si myslela, že si to rozmyslela a přijme nakonec nabízené místo asistentky. Jak mi ale kolegyně později řekla, přišla se hlavně zeptat, co daná pozice obnáší. Nechápala jsem, proč se na to nezeptala přímo mě? Později jsem ale zjistila ten pravý důvod. Má sestra především přišla do firmy mě pomluvit. Vyprávěla všem o tom, že jsem údajně odložila v mládí dítě do dětského domova a další lži. Věděla dobře, že jediné děti, které jsem v životě přivedla na svět, jsou její synovec a neteř, které jsem dobře vychovala.

Chvilku se polemizovalo o tom, jestli náhodou není něco z toho, co má sestra vypustila z úst, pravda. Tím, že mám ale v zaměstnání velmi dobré kolegyně a můj život je bez poskvrnky, brzy všichni na pomluvy zapomněli. Sestra se o místo nikdy neucházela. Byl to jen způsob, jak se dostat blíž mezi lidi, co mě obklopují a ublížit mi. Když už nemá štěstí ona, nepřeje ho ani druhým.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10