Elektrické kolo

Několik výletů, které jsem na kole absolvoval, mě přesvědčilo o tom, že jsem správně investoval. Pomocí elektrického kola jsem mohl hravě absolvovat i trasy, které bych u klasického kola nevolil.

Do pedálů jsem šlapal téměř denně, a když mi docházely síly, pomocí motoru jsem trasu zvládl.

Jednou jsem dostal chřipku a byl celý nesvůj, že jsem kolo musel vynechat. Když mi teploty klesly a já se cítil relativně dobře, rozhodl jsem se konečně pro malou projížďku.

Budu jezdit jen v okolí bydliště, umiňoval jsem si. Oblékl jsem se do oblečení na kolo, vzal svůj oblíbený batůžek a vydal se na cestu ke své garáži.

Garáž mám nedaleko bydliště, dělí mě od ní slabá čtvrthodinka pohodlné chůze.

Když jsem ke garáži dorazil, byl jsem ochromen. Vrata byla dokořán a před garáží stál cizí muž. Jak jsem později zjistil, druhý, také neznámý návštěvník, stál uvnitř a držel mého elektrického miláčka.

Byl to jen okamžik, než jsem se vzpamatoval. Ve chvíli, kdy mi došlo, že jsou to nejspíš zloději, jsem hlasitě zakřičel: „Zloději!“

Muž venku stál jako opařený a zíral na mě, zatímco ten uvnitř se snažil naskočit na kolo a ujet. Když to ten venku viděl, přibouchl mu vrata před nosem. To mě překvapilo.

„Rychle, zamkněte ho,“ zavelel ten venku. Podal jsem mu své klíče. Muž toho uvnitř zamkl. Ten uvnitř začal mlátit do vrat. Slyšel jsem, jak tam něčím hází, a jen jsem doufal, že mi neničí mé kolo nebo starší auto, kterým téměř nejezdím.  

Muž venku neutíkal, zůstat stát a po chvilce mi vysvětlil, že je zámečník. Muž uvnitř si ho zavolal a tvrdil, že garáž patří jemu.

„To jste nechtěl vidět doklady? Papíry od garáže?“ Překvapilo mě, že někdo má tu drzost a nechá si za bílého dne otevřít garáž, která není jeho.

Jakmile jsem zavolal policii, řekl ten, který tvrdil, že je zámečník: „A vy tady snad máte papíry od garáže?“ Papíry od garáže s sebou samozřejmě nenosím. Pokud bych si ovšem nechal svou garáž odborně otevřít s tím, že jsem třeba ztratil klíče, jistě bych poskytl tomu, kdo mi garáž otevře, alespoň občanský průkaz. A proto jsem do příjezdu policie hlídal také toho venku s podezřením, že i on může být zloděj.

Policie vše objasnila. Uvnitř se skutečně nacházel zloděj, který si vyhlédl, že v garáži mám drahé kolo a pár dní jsem se v ní neocitl. Ten venku byl majitel zámečnické dílny a poskytoval mimo jiné také službu otevírání bytů a jiných prostorů v případě, že si zabouchnete nebo ztratíte klíče.

Zloděj uvnitř byl zajištěn policií, naštěstí ve hněvu házel jen nářadím, které jsem v garáži také měl, na zem, nikoli na automobil nebo na kolo. Muž, který mou garáž otevřel, tvrdil, že zloděj mu přísahal, že doklady od garáže má uvnitř a ukáže mu je, až garáž otevře. Policie mu přesto chtěla udělit pokutu. Nakonec jsem to byl já, kdo se za zámečníka přimluvil. Vrata při otevírání nepoškodil. Proto byl jen poučen o správném postupu, když mu zákazník doklady neukáže a bylo mu uděleno jen ústní napomenutí. Nakonec jsem se stal jeho zákazníkem i já sám. Nechal jsem si odborně zajistit garáž tak, aby se mi do ní jiný nenechavec nedostal, protože bez kola je mě jen půl.

O mé oblíbené elektrické kolo jsem nakonec přišel až o několik měsíců později. Zajištěné a opatřené alarmem mi ho ukradli před obchodním domem. Tentokrát, bohužel, zloděje nedopadli.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10