Fronta na maso

Ostatně takto jsme řešily my ženy i obědy, pánové se uchylovali do závodní jídelny ke konzumaci jemných delikates, jak říkali.Kolegyně také využívaly pauzy na oběd k nákupům potravin domů. Byla jsem v naší kanceláři nejmladší, ale všichni moji kolegové a kolegyně včetně šéfa mi nabídli tykání. 

Nejstarší z nás byla Jaruška, paní něco přes padesát, výborná kuchařka a hospodyně. 

Jednou v pátek o pauze jsme spolu vyrazily na Václavské náměstí. Byla tam vyhlášená masna. Prodejna byla bohužel docela malá, takže fronta se většinou táhla až ven. Respektive dvě fronty, jedna na maso a druhá na uzeniny. Já si šla jen pro svačinu, ale Jaruška měla v plánu nakoupit maso na víkend. Stoupla jsem si do fronty k ní, že na ni počkám.

Vtom se před nás hrnul jakýsi mužíček. A hned se rozkřikoval, že on omylem vystál frontu na uzeniny a že chce jenom kousek masa na řízky a že on teda další frontu stát nebude. Jaruška se k němu postavila čelem a řekla: „Ale já vás nepustím, stojíme tu všichni, nikoho nezajímá, že jste někde stál omylem. Stojí tu paní s děckem i  starší lidé a nikdo nepředbíhá.“ Mužíček se na Jarušku zle podíval: „No jo, vy jste jaková bojovnice za to žrádlo, že jo, je to na vás vidět.“

Podívala jsem se na Jarušku a těšila se, že mu od plic něco řekne. Byla taková statná, korpulentní, pěkně od rány, nikdy si nenechala nic líbit, ale viděla jsem, že tentokrát stojí bezradně a má v očích slzy. Najednou mi jí přišlo strašně líto a dostala jsem na chlapíka vztek. 

Se vší drzostí svých devatenácti let jsem na něj zaječela: „Co si to dovolujete?“          Zloskřet mě odstrčil ve snaze nás znovu předběhnout. Tak jsem sebrala všechny síly a vrazila do něj. Fronta se rozestoupila a mrňous se zaparkoval do regálu s konzervami. Rychle vyskočil na křivé nožičky a hnal se po mně se slovy: „Ty spratku, já ti zakroutím krkem.“

Z fronty na uzeniny vystoupil mladík, který mohl od minuty hrát Ramba. 

„Tak to bych ti neradil, to bys taky nemusel odejít po svých. Koukej se slečně omluvit a mazej vocaď, nikdo na tebe není zvědavej.“ Mladík vypadal, že to myslí s výhrůžkou vážně. 

Zloskřet se podíval po lidech ve frontách, ale pochopil, že se mu od nikoho zastání nedostane, tak nás ještě informoval, že on není z Prahy a jeho už teda Praha neuvidí. Pak se napřímil, aby vypadal větší a z prodejny odešel. Mladík ještě konstatoval, jakou to teď Prahu postihla ztráta a za všeobecného veselí se pokračovalo nakupování.

Když se nás kolegové ptali, jak jsme nakoupily, Jarušce se už zase vrátil obvyklý humor. Řekla, že jsme nakoupily moc dobře a dodala: „Jo a naše Martinka se poprala v uzenářství.“

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz