Na pláži poslouchám oblíbenou hudbu ze sluchátek a najednou se mi tam připletla nějaká trubka. Otevřu oči a co nevidím, nějaký dědula jak z pohádky přijel komickým prskoletem a tímhle klaksonem svolává zákazníky. Ani je nemusel pobízet, jen co zaparkoval, už u něj bylo několik zákazníků. Jsem zvědavá a jdu se taky podívat, co nabízí. Odklopil víko přenosné lednice a tam všeho všudy dva druhy zboží, pomerančová a grepová šťáva, jak vidno domácí výroba v umělohmotných lahvičkách s jednoduchým uzávěrem a žádnou etiketou.
No to není žádná sláva, pomyslela jsem si, ale znáte to, člověk dělá jako opička to, co ostatní. Chtěla jsem ochutnat ten zázrak, tak jsem koupila obě dvě. Za pár chvil měl chlápek zboží vyprodané a jak se zjevil, tak zmizel. Takhle přijížděl každý den asi pětkrát a pokaždé měl hodně zájemců. Je vidět, že lidi přecházejí na zdravější pití, říkám si. Trochu s nedůvěrou jsem otevřela lahvičku s pomerančovou šťávou a jeden doušek ochutnala. Páni, to byla lahůdka, ledová čerstvá pomerančová šťáva i s kousky dužiny. No to se hned tak nevidí, žádná chemie, čistá příroda. Jsem lenoch a tak si ráda zaplatím, když mi někdo připraví takovou parádu. Zvykla jsem si na dědulu a každé dopoledne čekala, až uslyším jeho trumpetku. Dneska jsem se rozšoupla, koupila jsem tři láhve a v tom vedru s nimi spěchala na pokoj, aby zůstaly studené. Na pokoji je mini lednička a vejde se tam jen málo věcí. Už byla plná, když jsem do ní cpala hroznové víno a vodu, tak jsem tam dala stěží dvě lahve, třetí jsem nechala vedle. Stejně ji nejspíš večer vypijeme na terase, tak to nevadí, v mrazáku je led.
Odpoledne byl u bazénu poutač na slavnostní večer, tak to si s mužem nenecháme ujít. Dali jsme se do gala a vyrazili na večírek. Večer se protáhl asi do dvou do rána a únavou jsme padli do postele. Bylo takové horko, že jsme nechali otevřené dveře na balkon, protože klimatizace dělala rámus a nedalo se při ní spát. Ráno jsem se vzbudila dřív než manžel a bylo to probuzení leknutím. Slyšela jsem zlověstné syčení, zděšeně jsem otevřela oči dokořán a první pohled se zastavil na otevřených dveřích na balkón. Ježíši, my usnuli a zapomněli ty dveře zavřít, přitom nás delegátka upozorňovala, že máme pečlivě zavírat. Předevčírem nechali turisté z vedlejšího pokoje otevřené malé okénko na záchodě a překvapila je tam ještěrka. Copak ještěrka, té se nebojím, ale tady syčí had a ani nevím, kde je, co když je pod postelí?
Panika mi zatemnila mozek a já vylítla z postele. Vím, že se nemají v takové situaci asi dělat prudké pohyby, ale vykládejte to holce z ČR, která viděla hada leda v televizi. Manžel tvrdě spal a na moje naléhání, že máme v pokoji hada a zabije nás, odpovídal mezi chrápáním: „hm, dobře, miláčku“. Sebrala jsem odvahu a šla pátrat po hadovi sama. Vzala jsem pantofli k případnému boji a plížila se pokojem. Zborcená potem jsem hledala po všech koutech, ale had nikde. Napadlo mě, že bude určitě v koupelně, jako ta ještěrka u sousedů. V předklonu připravená zaútočit pantoflí jsem nakoukla do koupelny a rychlostí agenta 007 jsem strhla závěs u vany. Nikde nic, ale syčení zesílilo, děsem se mi naježily vlasy a čůrek potu mi stékal po zádech. Slyšela jsem ten zvuk těsně za sebou, přerušované a v pravidelných intervalech hrozivé sssss sssss. Tak a je to tady, teď bude můj konec, buď mě had uškrtí nebo zabije jedem a muž si klidně o pár metrů dál spí. S očima navrch hlavy jsem se otočila, ale ať se dívám sebevíc, nic nevidím. To syčení ale jasně slyším pořád.
Pohled mi sklouznul k zemi na chodbičku k lednici. Vedle ní stála láhev se šťávou a v tom teple kvasila, umělá hmota se opakovaně pomalu nafukovala a při největším pnutí z ní nedotažený uzávěr přebytek vzduchu vyfoukl, odtud to přerušované sss. Tak to byl ten zabiják, rozesmála jsem se. Vzala jsem lahev a otevřela ji. Následovala detonace jak na Silvestra. Obsah oranžové vody vytryskl a ohodil zeď a zrcadlo. Kousky dužiny se vezly v pramínkách dolů na zem. Teprve tohle manžela probralo, vstal z postele, podíval se na tu spoušť kolem a řiká: „Co tady blbneš?“ A ze mě vypadlo: „Hledala jsem hada.“ A on, kliďas, na to: „To víš, tropy...“
ChytráŽena.cz