Ivana

Měla jsem dlouho kamarádku Ivanu. Poznala jsem ji v období dospívání na jednom z tehdejších pionýrských táborů, a od té doby jsme byly téměř nerozlučné kamarádky. Jedna druhé byla na svatbě i na promoci a já šla jako kmotra ke křtu Ivaniným dětem. Ivana, ač nevypadala, byla velmi silná osobnost. Drobná blondýnka se dokázala sama starat o dvě děti i starou maminku, když ji opustil manžel. Děti byly ještě malé, když Ivanin muž odcestoval pracovně do zahraničí. Tam už zůstal, protože zde potkal cizinku, která pro něj byla mnohem důležitější, než tehdejší žena Ivana. Rozvedli se na dálku.

Když už byly děti dospělé, poznala Břéťu. Byl to krásný pár. Vypadalo to, že se na Ivanu konečně usmálo štěstí. Ivanu a Břetislava pojila velká záliba v lyžování. Jezdívali každou zimu do Alp, kde se jí oddávali. Břetislav dokonce v lyžování i závodil. Ivana ho nejdříve na závodech doprovázela, později, když se dostala do formy, se také zúčastnila několika amatérských soutěží. A dařilo se jí.

Když se Ivaniny děti odstěhovaly pracovně do zahraničí, protože i ony tam našly své životní partnery, Ivana sportu doslova propadla. Společně s Břetislavem pořádali přechody hor, ve volné chvíli se věnovali cyklistice a zima, jako doposud, patřila lyžování. Několikrát jsem jela na lyže s nimi, ale nestačila jsem jejich možnostem. A pak přišla změna. Ivana se cítila hodně unavená a odmítla jednu zimu s Břéťou jet na hory. Ten se urazil. Když i na jaře Ivana polehávala a stěžovala si na únavu, Břetislav začal jezdit na kole s někým jiným. Zpočátku to byli kamarádi. Těm se svěřoval, jaký je chudák, jak má línou ženu. Zapomněl se zmínit, že Ivaně visí doma několik medailí ze sportovních soutěží. Kamarádi Břetislavovi uvěřili a litovali ho. Dokonce mu dali několik dobře míněných rad. Většina měla stejný výsledek – rozejít se s Ivanou.

Ivana tou dobou tušila, že nesnesitelná únava a stupňující se bolesti, které se později přidaly, nejsou normální. Chtěla si s Břéťou promluvit o tom, co ji trápí. Ten ale neměl na Ivanu najednou čas. Musel za kamarády. Ne, neměl jinou partnerku, ale chodil na pivo a svěřoval se „kamarádům“, kteří to s ním mysleli dobře. Ve skutečnosti jim lichotilo, že se na ně kamarád obrací. Několik z nich bylo starými mládenci, a tak dávali Břetislavovi rady, že žít bez ženy je vlastně normální.

Ivana si mezitím zašla na vyšetření, které přineslo nejtemnější výsledek, který tušila. Ivana byla onkologicky nemocná. Když se to chystala říct svému příteli, Břetislav si ji ani nevyslechl. Rozešel se s ní. Radili mu to přeci kamarádi.

Ivana se dlouho netrápila. Jak rychle nemoc přišla, tak rychle Ivanu připravila o to nejcennější, samotný život. Břetislav ani netušil, co se stalo. Několikrát jsem ho potkala, to ještě Ivanka bojovala. Zakázala mi ale, abych ho o její nemoci informovala. Prý kdyby o ni měl zájem, sám by přišel za ní. Pak by mu to řekla sama.

Už je to rok od jejího odchodu. Potkávám Břetislava poměrně často, protože bydlí ve stejné ulici jako já. Nikdy jsem mu neřekla, co se s Ivanou stalo. Nikdy se ani neptal. Nevím ani, jestli mě zdraví, protože když ho vidím, přejdu raději na opačný konec chodníku. Nemám si s ním co říct. Jisté ale je, že se na něj jeho „věrní“ kamarádi vykašlali. Nedávno totiž přišel o zaměstnání. Nemá už za co utrácet, platit rundy kamarádům. Vím jen, že Ivana by ho na holičkách takto nenechala.

A tak mi na tento vztah zůstala jen velmi hořká vzpomínka…

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete