Tuhle se stalo, že byly jarní prázdniny, všechny děti doma, a my nějak pozapomněli, že bychom jim měli připravit nějaký program. Jenže jak, když jsme všichni v práci? Nezbývalo než losovat, zdali si vše vezme na starost věčně zaneprázdněný brácha, sestra nebo já. A vybereme si tak i kus své dovolené. K mé smůle padl los na mě, ale sestra se hezky projevila a na poslední dva dny v týdnu si vzala také volno, že mi pomůže.
Počasí nám přálo, obvolala jsem postupně všechny známé, pozjišťovala tipy a první kroky vedly do místní malinkaté zoo. Nachystala jsem svačinu, vzali jsme kola a vyrazili jsme. Doufala jsem, že se děti trochu unaví a zbytek dne už nebudou dělat nepořádek. Mile mne děti překvapily, na spoustu věcí se ptaly, fotily a projevily i zájem adoptovat si zvířátko. Měla jsem z prvního výletu úžasný pocit. Cestou domů jsme se ještě zastavili v obchodě, kde jsem dětem za odměnu koupila čokoládu. Hlavně proto, že mezi regály o zvířátkách nadšeně cvrlikaly.
Druhý den jsem se držela sportovního ducha. Šli jsme na bazén. Nebo to ze začátku alespoň tak vypadalo, kdyby ta naše nejstarší našla svoje plavky. Návrh, že se bude dívat, jak ostatní plavou, skončil řevem. Nakonec, k uklidnění celé situace, si vzpomněla, že má plavky v letním batůžku ještě z prázdnin u babičky. Bazén se tedy konal, nikdo se neutopil a zašli jsme si i na výborný oběd.
Můj třetí a poslední den s dětmi (když jsem to zvládla já sama, tak sestra může taky) jsem chtěla mít zase aktivní, ale bohužel nám pršelo. Nezbývalo než jít do kina. Čekala jsem otrávené obličeje, ale pásmo pohádek se líbilo jak těm menším, tak i těm větším. V duchu jsem se chválila, jak se mi ty tři dny s dětmi povedly. Ani jeden úraz, ani jedna hádka. Jen večer telefon od sestry, že hlásí pršet a co s dětmi má, propána, dělat. I přesto, že mě mrzelo, že moje služba končí, jsem děti předala. A taky vím od třídních učitelek, že o svých jarních prázdninách napsaly moc hezké slohovky.
ChytráŽena.cz