Jak jsem se nestala alkoholikem

Není to tak dávno, co jsem byla nucena oslavit Silvestra sama doma. Dcera odjela s partou kamarádů na jakousi chatu a manžela zastihla sněhová bouře a následná dopravní kalamita, a tak raději zůstal v bezpečí obýváku u našich kamarádů. No moc mi to nevadilo, Silvestra nijak neprožívám, nemusím se bavit na povel. Aspoň se se mnou nikdo nebude tahat o ovládač od televize.

Ale i když budu sama, proč bych se měla poslední den v roce odbývat. Udělala jsem si pár chlebíčků s tuňákem a sýrovou pomazánkou, připravila křupky a tyčinky a šla se podívat, jaké alkoholové zásoby mám na večer. Popravdě řečeno - nic moc. Tvrdý alkohol jsem zavrhla okamžitě, ten jsem nikdy nepila, takže rum do buchet zůstal v bezpečí skříňky. Lehké italské šumivé víno, které jsem si šetřila právě na konec roku, mi odnesla dcerka. A k tomu i vývrtku, i když nechápu proč, tohle víno má šroubovací uzávěr. Dál jsem objevila těžké španělské červené, ale bez vývrtky je mi k ničemu a kazit ho zatlačováním špuntu se mi nechtělo. A ani jsem na něj neměla moc chuť, tak jsem pátrala dál. Ještě jsem objevila malý šampus. To bude to pravé. Ten hravě otevřu a užiju si Silvestra. Nebudu ale čekat na půlnoc, otevřu si ho hned a budu popíjet celý večer.

Rozbalila jsem uzávěr a začala pomalu vytahovat umělohmotnou zátku. Měla jsem ale strach, že si poliju ubrus. Tak jsem mazaně otevírala lahvinku v dřezu v kuchyni.

Pomalu, pomalu... prásk a špunt vylít!!

Špunt z umělé hmoty vylít a narazil do horní skříňky kuchyňské linky, kde se odrazil a ze vzdálenosti asi 30 cm mě trefil přímo doprostřed čela. Bože, lidi, to byla ale rána. Zatmělo se mi před očima, větší bolest jsem snad nezažila. Myslela jsem, že mi praskla lebka. Chvíli jsem neviděla nic a pak jen samé rozmazané čmouhy.

Chuť na šampus mě přešla, strčila jsem ho do lednice. Ostatně chuť jsem neměla na nic, nebylo mi vůbec dobře, asi jsem měla menší otřes mozku. Dál jsem trávila Silvestra v tichu a tmě ložnice s mokrým ručníkem na hlavě ve snaze utlumit tu bolest a ucucávala jsem u toho Kofolu.

Ráno jsem byla schopná jakž takž fungovat. Dcera volala, že se trochu zdrží, s kamarády si měří zbytkový alkohol, aby někdo mohl řídit. Manžel přijel celkem brzy, sváteční novoroční čočku s uzeným by si nenechal ujít. Na otázku - jak jsem se měla, jsem odpovídala pravdivě. Strašně mě bolí hlava. A než jsem stačila vysvětlit proč, hned jsem byla pokárána, že jakmile rodina vystrčí paty z domu, zlískám se jako Dán. Silvestrovskou abstinenci mi nikdo nevěřil, i když jsem na čele měla ještě dlouho červený otisk od špuntu. Dodnes, když vidím někoho otevírat láhev šampusu, instinktivně si schovávám hlavu a opravdu cítím tu strašnou bolest uprostřed čela.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete