Jak jsem soutěžila

Jsem soutěživý typ. Už jako dítě jsem v různých časopisech vyhledávala soutěžní otázky a na korespondenčním lístku odesílala odpovědi. „Koresponďáky“ jsem si vždy kupovala z peněz, které jsem dostávala na svačinu.

Musím se pochlubit, že jsem v dětském období získala několik výher jako například odznak československé televize, gramodesku Dušana Grúně, podpis Miss Kateřiny Kristelové, která později emigrovala, ešus a spoustu drobností. Pro některé čtenáře jsou uvedeny neznámé pojmy, musím podotknout, že můj rok narození je 1953. Takže výhry byly z roku 1969 směrem dolů. Moje máma mi celkem fandila, protože ona byla velká sázkařka Sportky, takže se jí taky někdy podařila výhra v maximální výši 48 Kč. Ale tato vášeň pro soutěžení mě provází stále.

jak jsem soutěžila V loňském roce jsem objevila na jednom portálu soutěž o týdenní pobyt v Krušných horách v obci Kovářská. Nebyla to jednoduchá soutěž, protože jsem musela zapojit své přátele, kamarády a členy rodiny. „Ježíšmarjá, mami, kdy tě to přestane bavit. Já mám své starosti a ne, abych myslel na to, že ti mám dát hlas,“ zlobil se na mne mladší syn, že ho stále otravuji. „Ale jdi ty, až budeš ty o něco soutěžit, tak ti taky pomůžu,“ usmívám se a pohladím ho po vlasech, přesto, že je mu už 36 let. Sama dobře vím, že taky soutěží. Kamarádky bez reptání poctivě dávaly hlasy a dokonce jsem oslovila i čtrnáctiletou dívku od sousedů. Jakmile jsem ji uviděla, že je na Facebooku, hned jsem ji posílala dát hlas. Už mě taky musela mít plné zuby, ale já byla neoblomná. Uběhlo několik týdnů, kdy se dávaly hlasy a já si stále držela první pořadí, pak následovalo zasílání SMS zpráv. Tajně jsem kradla z manželova mobilu SMS, poprosila jsem opět své syny a snachu a kamarádky.

Takže když to zkrátím, vyhrála jsem první pořadí, a tudíž jsem mohla odjet na týdenní wellness pobyt ve vesnici Kovářská v Krušných horách v penzionu Avionika. Neumíte si představit mou obrovskou radost. Jsem turista, miluji hory a historii. Konečně mi přišla informace o mé výhře a potřebné doklady, které jsem měla mít s sebou. V penzionu jsem si objednala termín, jenže už to byla polovina října 2011. „Snad tam nebude už sníh?“ děsil se manžel, protože nerad jezdí, když je na silnicích napadaný sníh. Cesta z Pardubic byla daleká, ale krásně svítilo sluníčko, nádherný podzim. V Kovářské nás čekal útulný pokojíček, a v dalších dnech sauna a vířivka. Při našich procházkách jsme zjistili, že v Kovářské se odehrála velká letecká bitva za války. Proto jsme také navštívili místní muzeum, kde bylo spousta nálezů z druhé světové války. Dokonce ve vesnici byla zachována architektura ze Sudet. Pro mě to bylo něco úžasného.

Mám ráda historii, jakoukoliv, co na mne dýchne. Na našich vycházkách a turistických pochodech jsme se mohli setkat s těmito historickými událostmi. V Měděnci jsme navštívili i doly, kde se těžila měď. Měli jsme i tu možnost si popovídat o historii těchto dolů s mužem, který tam dřív pracoval. V Jáchymově jsme zavítali k uranovým dolům a měla jsem husí kůži a takový divný pocit, když jsem viděla ještě strážné budky, ostnaté dráty a mohla si přečíst historii těchto dolů. Co museli vytrpět odsouzení, kteří byli na nucených pracích v uranových dolech. Přímo naproti penzionu Avionika byla zřícenina bývalé kovárny, kde se také za války vyráběly zbraně. Dál v lese jsme si tajně prošli oplocenou bývalou vápenku, která vypadla jako zřícenina nějakého hradu. Nachodili jsme spoustu kilometrů, prošli jsme si lesy, navštívili jsme města v okolí Kovářské, ať už to byly Vejprty, kde se natáčel film Hlídač číslo 47, nebo Klášterec nad Ohří s překrásným zámkem, Boží dar s poštou, kde končí vánoční přání pro Ježíška.

Byl to úžasný víkend a opravdu jsme si ho vychutnali a užili. Po celou dobu týdenního pobytu nám počasí přálo a večer před odjezdem začal padat sníh a silně se ochladilo. Ale přesto, prošli jsme velký kus krás naši vlasti. Tuto oblast mohu jen a jen doporučit cestovatelům.

Lydie950 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete