Převyprávím vám příběh dcery mojí kamarádky.
Po studiích nastoupila Lenka do jednoho zahraničního podniku v Praze. Na podnikovém večírku se seznámila s mladým inženýrem Petrem, pěkným, urostlým, inteligentním mužem. Mezi oběma mladými lidmi okamžitě přeskočila jiskra. Začali se scházet a netrvalo dlouho, začali plánovat i společnou budoucnost.
Petr často pobýval pracovně v zahraničí a při kratších cestách brával s sebou i Lenku.
Po roční známosti se vzali. Postupně si koupili starší dům s velikou zahradou u Prahy, dům časem zrekonstruovali a nic nebránilo tomu, aby nově opravený domek přivítal jejich první děťátko - Marušku. Za dva roky přišla na svět Anička. Mladá maminka zvládala celou domácnost bez větších problémů, občas vypomohla s hlídáním babička s dědou. Jelikož bylo téměř všechno v rodině „růžové“, začala Lenka s Petrem plánovat třetí děcko. Lenčina maminka nesměle nadhodila, zda tři děti nebudou pro Lenku velkou zátěží, když jí manžel s dětmi téměř nepomáhá. Byl-li v Čechách, chodil z práce domů večer unavený a nejraději si lehl na gauč a sledoval televizi. Do zahraničí jezdil stále častěji.To už ale bylo o třetím děcku rozhodnuto. Čtyři roky po Aničce se narodil Honzík, krásné, zdravé miminko. Holčičky se na brášku moc těšily a pyšný tatínek sliboval Lence velkou pomoc při péči o tři dětičky. Z počátku pomáhala Lence maminka. Bylo léto, holčičky si hrály celý den venku, Honzík spal v kočárku. Pak ale přišlo září. Maruška začala chodit do první třídy, Anička do školky.
Škola i školka byly daleko. Lenka byla nucena každé ráno odvézt autem Marušku do školy, Aničku do školky a také probudit Honzíka, aby ho mohla vzít s sebou. Nejhorší bylo, když některé děcko onemocnělo. Lenčina maminka s otcem měli také svůj život a odmítali neustále jezdit z Prahy hlídat malá vnoučátka. Mezi Lenkou a Petrem začalo stále častěji docházet k výměnám názorů. Petr argumentoval tím, že je Lenka celý den doma, stres z toho, aby zabezpečila rodinu nemá, tak co jí vlastně schází. Lenka chodila unavená, nevyspalá - Honzíkovi rostly první zoubky, děvčátka vyžadovala z maminčiny strany také pozornost a najednou si Lenka nevěděla rady.
Jednoho dne si řekla:„A…dost!“ Domluvila se se třemi kamarádkami, které měly v rodině stejné, nebo podobné problémy, že si udělají jeden hezký víkend samy bez dětí a manželů. Objednaly si dvě noci v malém hotýlku několik kilometrů od Prahy. Těšily se, jak si odpočinou, naplánovaly si kadeřníka, bazén, saunu a drobné „holčičí“ nákupy, na které během celodenní péče o děti musely zapomenout.
Lenka se obávala, jak se k jejímu plánu postaví Petr, ale Petr souhlasil, že se o děti rád postará, vždyť to není žádná práce! Lenka seznámila se svým výletem také rodiče a zakázala jim, aby přijeli o víkendu Petrovi s dětmi pomoci.
Přišel pátek odpoledne, Lenka se sbalila a odjela na nádraží. Tam už čekaly dvě kamarádky. Třetí jim zatelefonovala, že její dcerka je nemocná, bere ATB a manžel by to určitě doma nezvládl. Jely tedy ve třech. Hned po ubytování navštívily mladé maminky bazén, saunu a masáže. Všechny byly natěšené z volného času, klidu a pohody. Druhý den dopoledne se vypravily na výlet. Nálada ale už nebyla taková, jako první den. Nadšení z volnosti pomalu opadávalo a odpoledne se kamarádky přiznaly, že se jim stýská po dětech a mají starost, jak to manželé doma zvládají. Pozdě odpoledne už všechny tři vystupovaly z vlaku na nádraží, odkud minulého dne odjížděly s očekáváním nádherného víkendu. Lenka to ale nevzdala. Zavolala rodičům, zda by u nich mohla přenocovat a vysvětlení prý podá až na místě. Maminka byla velice překvapena jejím rozhodnutím, ale mladým se do života vměšovat nechtěla.
V neděli ráno se Lenka sbalila a místo domů, zamířila do nákupního střediska, nakoupila dětem dárečky a sama si konečně trochu obměnila šatník. Pozdě odpoledne se vydala k domovu. Teprve když vystoupila z autobusu a blížila se k domku, měla velké obavy, co ji doma čeká. Děti budou určitě nešťastné, hladové, všude nepořádek. Až se jí z té myšlenky udělalo nevolno. Konečně stanula na prahu domova.Ticho, klid! Otevřela dveře do obývacího pokoje, holčičky si hrály, Honzík je z postýlky pozoroval, manžel sledoval televizi. Všude vzorně uklizeno, kuchyně bez jediného kousku špinavého nádobí. Ó, ta idylka! Lenka nemohla uvěřit svým očím. V duchu manžela odprosila, že o něm měla špatné mínění a hned ho pochválila, jak se dokázal o děti vzorně postarat a pochvalu dostaly i holčičky, které tatínkovi určitě pomáhaly. Maruška to ale nevydržela a mamince šeptala: „Včera byl u nás na návštěvě strýček Michal s Jiříkem a Klárkou a dnes teta Emilka s Anetkou a Jitkou.“ A tak musel Petr s „pravdou ven“. Michala si pozval na sobotu i s jeho dětmi, aby prý si hrály s Maruškou a Aničkou, muži zatím sledovali televizi, popíjeli vínko, něco dětem uvařili a odpoledne strávili všichni venku na zahradě, děti na pískovišti, houpačce a trampolíně. Malý Honzík je pozoroval z kočárku. Na neděli Petr pozval svoji sestru Emilku, která přišla s dcerkami ve věku 8 a 6 let. Holčičky se předháněly, která se bude starat o Honzíka. Zatím, co si děti hrály, teta Emilka uvařila oběd, upekla dětem moučník, po obědě uklidila kuchyni a odešla s dcerkami domů dřív, než se vrátí Lenka.
Tak si myslím, že Petr vlastně vůbec nepoznal, co práce ženy v domácnosti se třemi malými dětmi, bez jakékoliv pomoci, obnáší. Jedno se mu ale musí přiznat, později vzal Lenku s dětmi na 14denní dovolenou k moři, kde se o děti opravdu vzorně staral a dodnes Lence s dětmi, podle svých možností, pomáhá!
ChytráŽena.cz