Ježek v kleci

Jako malý jsem si přál ježka v kleci, legendární hlavolam, který u nás čtenářům představil Jaroslav Foglar ve stínadelském příběhu Záhada hlavolamu. Snil jsem o tom ho mít a hlavolam pokořit. Ovšem, v tu dobu byl problém ho sehnat. My navíc bydleli na vesnici. Rodiče se přesto pokusili hlavolam mi sehnat. O mém přání informovali i mou babičku. Má milovaná babička by pro své děti a vnoučata udělala cokoli. A tak se i babička dala do shánění. Přece není problém ježka sehnat?

Po krátké době nám pošta doručila dopis. Byl od babičky. Měla přijet na návštěvu na víkend. Až v samém závěru připsala, že mi veze překvapení. Máme být na něj připraveni. Prý sehnala, co jsem si tak přál, a přiveze mi to k narozeninám, které jsem měl v tu dobu oslavit. Nebylo pochyb, že mi babička přiveze vytouženého ježka.

Na babičku jsem se hrozně těšil. Nemohl jsem to ráno dospat. Těšil jsem se na babičku, jako vždycky, ale nyní mě úplně sžírala touha po hlavolamu. Konečně ho budu třímat v ruce! Konečně ho pokořím.

Šli jsme pro babičku na nádraží. Já šel v čele a popoháněl bratra i rodiče, aby přidali do kroku. Konečně babička vystoupila na nástupiště. „Ne, abys hned vyzvídal, co ti babička přivezla,“ nabádali mě rodiče. Přikývl jsem. Věděl jsem, co je slušné, a tak jsem přemáhal zvědavost. Skočili jsme s bratrem babičce do náručí. Tatínek jí pomohl se zavazadly.

„A co je v té bedýnce, babičko?“ ptala se maminka, když babička předala mimo malého cestovního kufříku také hranatý předmět zakrytý šátkem. Babička zvedla významně prst k ústům na znamení, že to, co se skrývá pod šátkem, má být zatím ukryto před našimi zraky. A tak tatínek nesl zavazadla, maminka pomáhala babičce a my kluci jeden přes druhého švitořili, co je u nás nového a co se událo od poslední návštěvy babičky u nás.

Po obědě jsme slavili mé narozeniny. Dostal jsem nové boty, kudlu a pár drobností. Babička mi přivezla cukrlátka, a pak mi předala hranaté zavazadlo. „Tak tady je to, co sis tolik přál,“ usmívala se babička. Sundal jsem šátek z předmětu. Oním překvapením byl ježek v kleci, ale opravdový, živý ježek s bystrýma očkama. Můj sen se rázem rozplynul. Babička nechápala, proč se do mých očí derou slzy, rodiče mě nabádali, abych babičce poděkoval a já cítil neskutečnou hořkost.  

Byť jsem byl zklamán, že svůj oblíbený hlavolam jsem ten den opět nezískal, tím největším dárkem byla stejně má babička. Byla tu, měla nás ráda a udělala by pro nás vše, co mohla. To jsem poznal, když nám po letech náhle odešla. Nikdo její starostlivé a milující ruce a srdíčko nemůže nikdy nahradit.

A jak to dopadlo s ježkem?

Toho živého jsme vypustili na louce u lesa a slavný hlavolam rodiče nakonec sehnali o něco později na trzích ve městě. Hlavolam mám dodnes schovaný pro upomínku tohoto příběhu. Je tak trošku vzpomínkou na milující babičku.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10