Kadeřnice pod parou

K návštěvě kadeřnice mám trošku zvláštní důvod... a sice to, že jsem před 8 lety vyhrála v časopise za vyluštěnou křížovku tzv. „proměnu“, kde jsem podstoupila celkem radikální změnu. Z dlouhých vlasů do půli zad jsem šla na mikádo k ramenům a ještě k tomu přeliv. Po 20 letech nošení dlouhých vlasů to byl celkem šok, ale opravdu příjemný. Do té doby jsem totiž ke kadeřnici nechodila vůbec, pouze jsem si sama stříhala konečky. Ale o případné změně jsem uvažovala, jen jsem k tomu kroku nesebrala odvahu. Výhra přišla jako na zavolanou.

Po „vylepšovacím“ zákroku už je pro mě pravidelná návštěva kadeřnice nutností, naštěstí mám kamarádku, která se mi o vlasy tak 4-5x do roka postará. Není to sice stejná úprava jako ze salonu, stříhá mě trochu jinak, ale zas je levnější a v pohodlí domova. Když byla na mateřské dovolené, zašla jsem si za ní já, teď se vždy po domluvě staví ona. Většinou i s malou dcerkou, když ji vede ze školky. Tak tomu bylo i před týdnem. Cestou z práce jsem rychle nakoupila, doma všechno připravila a kámošku vyhlížela z okna, abych jí hodila klíče.

kadeřnice pod parou Asi 10 minut po domluveném termínu mi pípla SMS s omluvou, že jí bohužel do toho něco přišlo a že by přišla „zítra“. Už jsem ty vlasy měla tak akorát a nechtěla jsem čekat další den, tak jí volám, jestli by to přeci jen nešlo. No hned v telefonu jsem poznala, že to NĚCO, co jí do toho „přišlo“, je hospoda, ale nakonec se dala přemluvit a že dorazí později, jestli to nevadí. Nevadilo, já byla radostí bez sebe, potřebovala jsem druhý den v práci „vypadat“... Nakonec tedy dorazila, bez dcerky, ale v mírně „veselé“ náladě a se psem!! Holku ze školky vyzvedli babička s dědou, ale psa (retrívra) z hospody nevyzvedl nikdo... Hi, hi, tak jestli to prý nevadí, že ho když tak nechá na chodbě... No nechte hodinu psa za dveřmi v paneláku... I když sami zvíře nemáme a nejsme na ně zvyklí, tak to bych neudělala, takže pejsek šel dovnitř taky. Dostal misku s vodou a dělal nám společnost v obýváku, když si panička nutně potřebovala zakouřit. Protože jsme nekuřácká rodina a doma se ani nic podobného popelníku nenachází (taky jsme tam prostě nechtěli mít zápach z cigaret), pustili jsme ji na balkon. Ovšem ten je v úzké ložnici, kde musíte přelézt (překročit se nedá) dvojlůžko od zdi ke zdi... Naštěstí to zvládla s kapučínem v jedné ruce a s cigaretou v druhé bez úhony - tedy bez úhony na našem zařízení. Když se pořádně „osvěžila“, procedura mohla začít. Nebojte, dál už šlo všechno jak po másle, ani mě nevyholila na skinheada, ani mi nůžkami nevypíchla oko, jen mě trochu bolela pusa, protože ona tu svou celou dobu nezavřela... Tak jsem zvědavá na příště, jak si zhodnotíme minulou akci.